Je to právě týden, co jsem pln očekávání, nervozity a nejistoty vstupoval společně s 2 500 Ironmany do vln Tichého oceánu ve městě Kona. Sluníčko začalo ukazovat svoje první paprsky a vykreslovalo úsměv na tvářích všech závodníků. Já jsem věděl, že je přede mnou 9 hodin, na které budu vzpomínat celý život. A jak to dopadlo? S odstupem času a chladnější hlavou mohu svůj výkon na IRONMAN WORLD CHAMPIONSHIP 2018 konečně do detailu zhodnotit.
Budíček nastaven na 4:20, ale já se již nervozitou budím o chlup dříve. V trenkách odcházím do kuchyně a začínám si připravovat toasty na závod. Kluci mezitím udělají míchaná vajíčka. Nahážeme to do sebe, dobalíme vše potřebné a v 5:05 jedeme směr start závodu. Za necelých 20 minut jsem v místě konání největšího, nejpopulárnějšího a nejvíce sledovaného závodu roku ze série Ironman. Vyskočím z auta, objetím se rozloučím s klukama a uvědomuji si, že nyní jsem na to již „sám“. S igelitovou taškou jdu na body marking, kde strávím zhruba 20 minut a okolo 6:00 jsem u svého závodního žihadla značky TREK. Nejdříve zkontroluji přední a zadní kolo. Naštěstí v nich je vzduch, ufff. Dofouknu, nasadím bidony, schovám toasty, nalepím výživu, časový itinerář a talisman od mamky na kolo. Odskočím si naposled na předzávodní záchod (vystojím frontu 20 minut), navléknu se do plaveckého speedsuitu, nandám závodní čepičku s plaveckými brýlemi a uložím přebytečné věci do úschovny. 15 minut do startu a já stojím na břehu. JE TO TADY!!! Uvědomuji si tu zodpovědnost, kterou mám vzhledem ke všem lidem, co nyní sedí doma, v hospodě, na cestách u live-streamu a drží mi palce. Poslední dny jsem se necítil ve 100% formě, mám velký respekt, ale i strach a bojím se, že všechny včetně sebe zklamu. Teď už je pozdě něco měnit a litovat... Vlézám do vody a chci prodat, co jsem za ty roky natrénoval. Postupně se začínám probíjet přes stovky závodníků do první vlny.
Stejně jako v předešlých letech, tak i letos startuji zprava. Vtlačím se do první vlny a systematicky začnu okopávat a stahovat všechny spoluzávodníky. V 7:05 dělo odpálí dav všech age-group chlapů na jejich dlouhou cestu k vysněnému cíli (6:35 start PRO muži, 6:40 start PRO ženy, 7:10 age-group ženy). Očekávaná řežba na startu se s podivem nekoná a já se bez problému zapracovávám do davu plavců. Kontaktu se nevyhnete, ale není to zas takový masakr, jak jsem čekal. Trať je prostá: 1,9 km podél pobřeží – otočka – 1,9 km zpět na start. Nejvíce se začínáme rychtovat při cestě zpět a samozřejmě při výlezu z vody, kdy se startovní pole smrsklo do úzkého koridoru. Nakonec vylézám z vody v čase 0:53:06 na průběžně 11. místě ve své věkové kategorii (75. ze všech startujících včetně PRO).
První depo zvládám na jedničku. Beru pytel na uložení věcí, za běhu svlékám speedsuit, čepičku, brýle, rychle narvu vše do pytle, odevzdávám dobrovolníkům a běžím ke kolu. Nandám helmu, zatejpuju palce a jdeme na věc.
Naskakuji na kolo, upravím tretry a dostávám první informace od kluků o mém postavení v age-group po plavání. Ze začátku jsou nohy unavené, bolavé a líné. Naštěstí tento pocit trvá pouze chvíli a já se začnu dostávat do tempa. Začátek dle plánu ostřeji s cílem se co nejdříve zapracovat do skupinky přede mnou. Po úvodním 10 km okruhu po Koně se vyjíždí na dálnici, po které jedeme 85 km jedním směrem mezi lávovými poli – otočka – a stejnou tratí zpět. Postupně se sjíždí přední závodníci, kteří excelentně zaplavali a nejsou tak silní cyklisté. Zezadu nás dojíždí slabší plavci, kteří zase umí šlapat do pedálů jako z řetězu utržení. Výsledkem je opravdu velká skupina, která se začne více trhat až na 70. km. Zde vidím opět kluky a ti mě uklidňují, že jsme všichni v rozmezí 30 vteřin a není potřeba plašit. Občerstvovací stanice jsou každých 15 km a vždy beru studenou vodu na schlazení a jonťák na pití (občas zaměním). Pravidelně doplňuji jak vodu, tak i jídlo. Kilometry pomalu naskakují a já si hlídám své tempo i skupinu. Při pověstném stoupání do Hawi se začíná dělit zrno od plev. Já si držím dobrou pozici a jezdce, ve které věřím. Otočka a jedeme dolů. Trek letí jak o život a já nemusím vynakládat tolik úsilí jako závodníci okolo mě (díky Václav Svatoš). Nyní je přede mnou moje nejméně oblíbená část. Zde jsem vždy měl krizi a závod přestal „chutnat“. Kilometry naskakují. 130 km a já se opět vidím s klukama. Ztráta naskakuje, ale stále nic dramatického. 140 km, 150 km, 160 km sakra co se děje, žádná krize. Nakonec poprvé v životě dojíždím cyklistiku bez většího vytuhnutí a v „kontaktu“ s čelem. Podmínky byly více než přívětivé, takže jsme na kolech opravdu letěli. Hawajští bohové nás letos se svým pověstným větrem šetřili. Mám ztrátu na prvního z mé věkovky okolo 10minut a aktuálně jsme na 17. místě. To je hratelné a upřímně se těším na moji nejsilnější disciplínu. Můj cyklistický čas se zastavuje na 4:39:29 a zajíždím 87. nejrychlejší čas ze všech závodníků.
Druhé depo je opět mojí silnou zbraní. Odevzdávám kolo volunteerům a probíhám celé depo. Vyzvedávám si pytel s běžeckým oblečením a schovávám se do stanu, kde je příjemný chládek, ale nedýchatelný vzduch. Navlékám ponožky, boty, do kapsiček nacpu výživu na běh, skočím do gumy s číslem a vyrážím. Za běhu ještě pošteluji čelenku a brýle.
Nyní budu trhat asfalt, soupeřit jenom s větrem a dokončím se sluncem vysoko na obloze. Prvních 10 km to opravdu plním a musím se brzdit. Po rovině běžím v tempu 3:45 min/km a cítím se absolutně komfortně. Raději zpomaluji na tempo těsně pod 4:00 min/km a věřím, že dnešní den bude můj. Tepy optimální, tělo plné energie a ztráta na čelo se zmenšuje. Tak to má být, tak to mám rád. Celou Alii Drive probíhám v průměrném tempu pod 4:00 min/km. Kluci neustále informují o průběhu a já mám ze závodu dobrý pocit. To vše se však změní na 12. km. Koukám na hodinky a tempo 4:30 min/km se stává být nekomfortním, všudypřítomná teplota jako v pekle na komfortu nepřidá a soupeři, kterým jsem se přibližoval, se vzdalují, plus zezadu se objevují noví hráči. Co teď? Začínám si uvědomovat, že je přede mnou nejdelších 30 km mého života! Tento pocit jsem zažil většinou na 30. km a již jsem to nějak dobojoval, ale teď je na krizi příliš brzy. Upínám se tedy na malé cíle – pohyb z občerstvovačky na občerstvovačku, změna techniky běhu z jelena na umírajícího starce, koncentruji se na dech a myslím na jiná místa, než kde se právě nacházím. Kilometry pomaličku naskakují, ale čas dnes hraje proti mně. Zezadu se dotahují běžci, se kterými jsem myslel, že bez problémů udržím krok. Dnes bohužel ne, dostávám nemilosrdný úder ve své nejsilnější disciplíně. Na 30. km vím, že vysněné 1. místo bude nereálné a pokusím se zabojovat alespoň o medaili. I ta se však začíná vzdalovat. Pocity, které prožívám jsou pro nás Ironmany dokonale známé a zároveň těžko popsatelné. Většinou se jednalo o totální vyčerpání, přemýšlení nad důvodem, proč to vlastně dělám a neuvěřitelnou chutí přejít do chůze nebo si ideálně lehnout do stínu (ten tu naštěstí nikde není). Máte žízeň, ale nemůžete se pořádně napít, aby žaludek optimálně fungoval. Máte hlad, ale nemůžete se najíst, protože cokoliv do sebe dostanu, jde okamžitě ven. Polití ledovou vodou vás zchladí na necelou minutu a pak se opět začnete vařit ve vlastním potu. To vše již znám a není to nic nového. Rozdíl je v tom, že jsem vždy šel startovním polem dopředu nebo se už pohyboval na špici. Nyní jsem ze svého pohledu v „propadlišti dějin“ a závod mi vůbec nechutná. Motivace se hledá těžko. Největší strach mám z toho, že zklamu a už nebudu schopen tu bolest dále snášet. Kluci na trati odvádí profesionální práci, neustále mě motivují a informují o průběhu závode, jak přede mnou, tak i za mnou. S výrazem, který mluví za vše, nohama váhy slona a zlomeným tělem se i já po 8:41:41 dostávám do vytouženého cíle. Cílovou rovinku a proběh pod vítězným obloukem si snad poprvé neužívám, protože chci stlačit čas, co nejlépe je možné. Čas na maraton 3:04:24 není ten, co jsem plánoval, ale vzhledem k pocitům a stavu těla se jednalo o moje maximum a jsem vlastně i dost překvapen (pocitově jsem běžel snad 5 hodin). Dobíhám na 5. místě ve svém age-group se ztrátou 4,5 min na vítěze. Bronzová medaile byla 90 vteřin přede mnou. Celkově dokončuji v 47. čase dne a nastavuji NOVÝ ČESKÝ REKORD.
Cílová rovinka v mém podání:
V cíli padám do náruče dobrovolníků a jediné, co chci, je ležet a nic nedělat. Jsem odvlečen mimo záběr kamer a zde je o mě kvalitně postaráno. Doplním energii pitím, sprchou, masáží a jdu za klukama. Ti na mě čekají, jak jinak než s vychlazeným pivkem v ruce. Lačně se do nej pustím, ale žaludek jej moc dlouho nepodrží… Nevadí, o 5 min později potkávám u našeho auta Barta Aernoutse (2. muž v kategorii PRO) a zkouším s ním pivko znovu. Ani Bart neodmítne vychlazenou třetinku a tak si připijeme. Odjedeme na ubytování a zde již mohu po 10 měsících zahájit regeneraci. Konečně!
V cíli jsem byl šťastný, že jsem byl schopen závod dokončit a úplně nevyhořet. Popravdě jsem o tom dost pochyboval v průběhu běhu. Na jedné straně radost, štěstí a zadostiučinění, ale zároveň zklamání, že titul Mistra světa byl vzdálený na míle. S odstupem času vím, že jsem na trati nechal vše a nic jsem nemohl udělat lépe. Nový český rekord je velkým úspěchem a mohu být zaslouženě hrdý!
Velké díky patří mé rodině a týmu, který se mnou zůstal až do posledních chvil závodu nebo fandil doma:
Ondřej Hnilica, Matěj Machytka, Karolina Šrámková, Barbora Topinková a Jan Veselý
Trenérovi Zbyškovi Zemanovi a jeho tréninkové skupině (Jiří Kesl, Tomáš Plojhar, atd.). Rudovi Coganovi za jeho mentální coaching.
Všem podporovatelům, fanouškům a kamarádům, kteří psali velké množství pozitivních zpráv a celou sezónu mě hnali.
A v neposlední řadě i partnerům, díky kterým jsem se mohl po celou sezónu kvalitně připravovat a měl to nejlepší zázemí: LT-Projekt, Královéhradecký kraj, město Jičín a Nová Paka, Tree of Life, CenovaMapa.org, Henceforth, YOGI racing team Ostrava, Mizuno, Zoot, Compressport, Inkospor, Multisport, Obklady Vaněk, Tejpy.cz, Seco Industries, Autohof Železnice, Garmin, Oakley a Fly4sport.
A co bude dál? Nechte se překvapit. Plány odkryjeme na celovečerním promítání v pražském hotelu Diplomat (termín bude ještě doupřesněm). :)
Odkaz na závěrečný stream: