V sobotu 13.7. jsem se po neuvěřitelných 15 letech opět postavil na start Českého poháru v Sokolově. Zároveň poslední Český pohár v krátkém (sprint) triatlonu jsem absolvoval 2007, takže jsem byl zvědav, co se za dobu mé nepřítomnosti změnilo.
Start v odpoledních hodinách se již stává rutinou. Jinak tomu nebylo ani se zataženou oblohou a nižší teplotou. Startovní pole se od dob mého působení značně obměnilo, ale několik stálic i z dlouhých tratí jsem na startu poznal a mohl pokecat. V 14:30 nás stálo rovných 99 na startovní čáře. V závodě jsem udělal několik dobrých taktických tahů, ale také 3 chyby, které rozhodly o celkovém výsledku. Jak to tedy probíhalo z mého pohledu:
Plavání: 750 m v jednom trojúhelníkovém okruhu s točením po pravé ruce. Start po kolena (já boky) ve vodě a nutno vypíchnout na české poměry super kvalitu vody! Opravdu jsem byl mile potěšen. Bohužel jsem se postavil na pravou stranu startovního pole vedle Štěpána Krátkého, kterého jsem považoval za lepšího plavce (1. chyba) a chtěl se za ním vyvézt. Ostatní silní plavci šli úplně na druhou stranu, doleva. Start, hop, hop, plác, plác a jedeme. Po 100 m se dostávám před Štěpána a zjišťuji, že se startovní pole rozdělilo na dvě skupiny. Bohužel ta moje je pomalejší a tak to prudce stáčím doleva a připojuji se do vláčku nejrychlejších plavců. Na bójky si dobře naplavávám a odsouvám spoluplavce za sebe. Oproti závodům, na kterých jsem nyní startoval, se nikdo netlačí, nepere a nesahá na nohy. Co se děje? Ve vodě se výjimečně cítím dobře a těším se na další průběh závodu. Z vody nakonec vylézám na průběžném 8. místě a na nejrychlejšího plavce Radima Grebíka jsem ztratil 28 vteřin. Prvních 11 borců je ve 30 vteřinách s minimálními rozestupy.
Cyklistika: 20 km ve dvou okruzích písmene „T“ na mírně zvlněné a za sucha netechnické trati. Naštěstí nám v průběhu závodu sprchlo, takže bylo o zábavu na kruháčích a otočkách postaráno. Naskočím na kolo a je mi jasné, že co nesjedu do 5 km, tak bude ztraceno. Šlápnu do pedálů a postupně se začnu přibližovat jezdcům přede mnou. Hned na prvním kruhovém objezdu (cca po 1 km) už leží tři závodníci a začíná zmatek. Objíždím je a s klukama bleskově sjíždíme zbylé závodníky před námi. Náhle se vytvoří zhruba 8členná skupinka. Na první otočce o 180° zjišťuji, že je před námi již jen jeden závodník a tím je Radim Grebík. Náskok má okolo 30 vteřin a je sám. To nemůže vydržet! Necháme ho vyvětrat a sjedeme před příjezdem do 2. depa (2. chyba). Při otočce o 180° se přede mnou poroučí k zemi další závodník a já už se opravdu začnu bát. Dojedu si balík a v mírném kopečku přitvrdím muziku. Tři kluci (Marek Jakub, Marek Matěj a Tlamka Filip) se ke mně přidají. Najednou je tu lehká díra a šance k rozdělení skupiny. Udržujeme vysoké tempo, poctivě střídáme a odjíždíme skupince pronásledovatelů. Tak to by bylo! Všichni jedeme poctivě a při průjezdu do druhého okruhu zjišťujeme, že naše ztráta je 40 vteřin. Radim jede výborně. Další dělení skupiny již moc nedává smysl a tak šetřím síly na běh. V průběhu posledního kola se nic nemění. Udržujeme konstantní odstup na skupinu za námi, ale zároveň se nejsme schopni přiblížit vedoucímu závodníkovi.
Běh: 5 km také ve dvou zvlněných okruzích převážně po šotolině. Z depa vybíhám na 3. místě, ale během pár metrů se propracovávám na 2. místo. Mám ztrátu okolo 50 vteřin na Radima. Po kole musí být KO, takže poběží pomalu a vítězství je stále hratelné (3. chyba). Rozběhnu svižně, ale v polovině běhu zjistím, že na Radima to dnes stačit nebude. Po prvním okruhu jsem nic nestáhl, takže nyní se bojuje o 2. – 3. místo. Svoji pozici uhájím a doběhnu si pro svou klasickou stříbrnou medaili. 40 vteřin po mně se do cíle přižene Jirka Stuchlík.
No a co se vlastně za těch 15 let změnilo? Organizace se určitě posunula kupředu. Celkové značení závodu, zabezpečení trati a propagace je na vyšší úrovni. O materiálu se bavit nemusíme, to je kapitola sama pro sebe. Nyní již nikdo řazení na rámu, podomácku seštrikovaný neopren nebo plavky a bodýčko ve stylu Faris Al Sultan na startu neměl. Ale dříve na startu bylo rozhodně nadupanější startovní pole z hlediska konkurence. Pokud se někdo z juniorů dostal do TOP10 v mužské kategorii, tak to bylo považována za velký úspěch. Nyní dokončilo 7 závodníků juniorské a dorostenecké kategorie v TOP10. To je bohužel smutné a odráží se to dle mého i na celkové kvalitě českých závodníků. Od koho se mají mlaďoši učit a ke komu z domácích závodníků vzhlíží? Jaké je však řešení vám nepovím, sám si nejsem jist… Konec filozofování! Z mého pohledu super trénink rychlosti a po dlouhé době kontakt s nastupující generací. Děkuji Karče za celodenní support a Marku Nýdrlovi za cenné informace v průběhu závodu.
Nyní jsem již v St. Moritz, kde zahajuji závěrečnou část přípravy na Challenge Prague. Myslím, že to bude super závod a strašně se na něj těším!!!