Poslední závod Českého poháru v dlouhých triatlonech a duatlonech proběhl klasicky v Příbrami. 14.9. se na start Mistrovství republiky v dlouhém duatlonu postavilo celkem 101 závodníků. Pro mě byl tento závod stěžejní pro celkové umístění v Českém poháru, byl to můj čtvrtý start a při neúčasti největších favoritů mi stačilo dokončit na 4. místě. Nicméně republikový titul mi letos utíká a tak jsem si chtěl spravit chuť zde. V minulosti jsem zde dokončil na 3. místě (2010) a na 1. místě (2017), takže rozhodně bylo na co navazovat.
Příbram mám od bytu vzdálenou jenom 50 minut, takže značka ideál. Ráno se krásně vyspím, rozklušu, nasnídám a v 9:30 vyjíždím se svým osobním šoférem Karčou na závod. Po bezproblémové cestě následuje registrace, rozjetí s Frantou a Terkou (bohužel mimo závodní trať, byl zde závod mladších kategorií) a pak už jenom nachystat věci do depa (raději i rezervní kola). Podruhé odskočím na toaletu, dostanu závěrečné instrukce od trenéra Zbyška a pusu od Karči. Za 3 hodiny bude následovat další! Největší konkurenty jsem viděl v Lukáši Slatinském (nedorazil), Petru Cmuntovi, Janu Šnebergerovi, Frantovi Schovalovi a Vencoj Holubovic.
1. běh – 2 okruhy po 2,5 km ve tvaru osmičky v minimálně zvlněném terénu okolo Nového rybníku a s různým typem povrchů. Šotolina pravidelně střídá asfalt a brdek nahoru je napojen na seběh. Rozhodně nic nudného. Hned od startu se držím v popředí za domácím Honzou Šnebergerem a po 1 km jej střídám na špici a lehce přitvrdím muziku. Rázem se začne vláček natahovat a na špici jsou čtyři aktuálně nejsilnější – já, Honza, Franta Schoval a Pavel Hradil. V druhém okruhu se nic nemění a my pouze navyšujeme svůj náskok na ostatní pronásledovatele. Nakonec z toho je luxusních 45 vteřin. Depem proletím a hrrrrrrrr na kolo. Aktuálně držím 1. místo a doufám, že jsem klukům trochu zamotal nohy.
Cyklistika –6 okruhů po 10 km. 5 km po hlavní silnici směrem k vesnici Milín a zpět. Jak jednoduché. Trať jsem si neprojel (1. chyba), ale počítal s rovinou (2. chyba). Naskakuji na kolo a hned za mnou je Franta Schoval. Pošteluju tretry a začnu hrabat do kytary. Nejede se špatně, takže není na co čekat! Po úvodním brdku z depa je tu hned další a na něj plynule navazuje ještě jeden kopeček. Rychle začínám chápat dnešní cyklistiku. Prvních 5 km je převážně do mírného kopce a s protivětrem. Nazpět to bude za odměnu (3. chyba). Klukům se moc nevzdaluji a dvojice Hradil a Šnéba se přibližuje. Na 5. km jsme pohromadě a já jsem Pavlem předstižen. Z kopce do toho slušně šlape a já mám co dělat, abych se udržel. Do 18. km se toho moc nemění, ale zde přichází novinka v podání „nástupu“ Honzy. Já v té chvíli jel za Pavlem, takže jsem byl v klidu a věřil v to, že si ho nenechá ujet (4. chyba). Díra se postupně zvětšuje a jdu raději do stíhací jízdy. Na 20. km vidím, že za mnou je silná skupinka vedená Vencou Holubem a Petrem Cmuntem, takže zvolňuji a nechám černou práci na nich. Ve skupince je ještě Michal Holub. Od této chvíle se toho v podstatě moc nezmění. Honza si jedu svůj vlastní závod na 1. místě, ale jeho náskok nepřekročí více jak 30 vteřin, takže jsem v klidu. O tempo naší skupiny se nejvíce stará Venca (ještě že měl normální silničku s nástavci, jinak by to rozhodně více bolelo) a my se střídavě točíme na dalších pozicích. Bude rozhodovat běh, takže dnes není kam spěchat. Pravidelně občerstvuji (na kole jsem do sebe narval 2 gely a 1 hroznový cukr), hlídám rozestup (10 m a více samozřejmě J) a snažím se ušetřit co nejvíce energie (hroší taktika). Do 2. depa přijíždím na 4. místě se ztrátou okolo 25 vteřin na Honzu. Co se mi honí hlavou: „Ufff technika podržela a nyní to bude již jenom o běhu, za hodinu je hotovo, pohoda.“
2. běh –Úvodní běžecké kolečko nyní běžíme celkem 6x, takže na nás čeká příjemná 15-ka. Plán od trenéra byl jasný: „Napal 7,5 km a pak se již jenom kochej.“ Na nic tedy nečekám a vydávám se na stíhací závod. Během 1 km se posouvám před Vencu i Michala Holuba. Honzu dostihnu po 1,5 km. Symbolicky prohodíme pár slov, ale rozsáhlejší debata a smeknutí za cyklistický výkon přijde až v cíli, takže díky ČAU. Každý okruh navyšuji svůj náskok o zhruba 30 vteřin a v polovině závodu již mohu zaslouženě zvolnit. Nohy jsou bez křečí, ztuhlosti či otlačenin, takže si mohu závěrečné 3 okruhy opravdu užít. Držím 1. místo a náskok okolo 90 vteřin. Každé kolo se lehce napiju a ochladím (počasí je letos více než příznivé, takže ani není potřeba, ale zvyk je železná košile). Po necelých 3 hodinách práce je to tady. Dobíhám si pro svůj první letošní titul MISTRA ČESKÉ REPUBLIKY a zajišťuji si tak i celkové vítězství v Českém poháru (historicky již třetí). YES! Za mnou je však situace mnohem zajímavější, protože 2. – 4. místo dobíhá v rozmezí 20 vteřin. Nakonec z toho nejlépe vybruslil Honza Šneberger a bronz si na krk pověsil Pavel Hradil. Nepopulární brambora patří Petru Cmuntovi.
Po závodě si všichni pogratulujeme, skočím do sprchy, na těstoviny s malinovkou (po gelech jsem neměl na pivo chuť, takže jsem si to vynahradil v neděli) a čekáme na vyhlášení. Nakonec se dočkáme a jako každý rok si domů odvážím trofej největší: Dvě 1,5 l petky místního Podleského ležáka.
Další závod bude letos moje poslední půlka 29.9. Ironman 70.3 Cascai Portugal.
Jako vždy díky za luxusní foto Jirkoj Matouškoj a Hedvice Sedláčkové ;-)