V sobotu 22.2. jsem chtěl závodit a bylo jenom otázkou kde? Jičín nepostoupil na MČR družstev v plavání, takže se nabízel běh. Týmový kolega a kamarád Jiří Kesl v tento den slavil 25. narozeniny v Plzni, takže o lokalitu bylo postaráno. Trenér Zbyšek nás vzal na místní podnik v nedalekém Stříbře, kam jezdí již okolo 35 let. Závod byl krosový a vypsán na 5,5 km.
Na startu se pozná kdo je mazák. Úplně nalevo trenér Zbyšek :-)
V sobotu ráno se vypravuji z Prahy a do místa startu přijíždím cca 40 minut před startem. Registrace za kilíčko, záchod, převlečení, přišpendlení čísla na závodní dres, rozklusání po trati (úvodní a závěrečná pasáž), taktická porada s trenérem (Jaká je taktika, trenére? Běž si na pohodu a vyhraj… :-)) a šup do první vlny závodníků.
Rozklus s naším týmem
Sice jsem byl na startu lehce nervózní z volby obuvi, bylo zde hodně silničářů, ale rozhodně jsem udělal dobře, když jsem vzal svoje terénní závodky Wave Hayate Mizuno. Klasicky jsem se cítil před startem neurčitě. Tréninkový týden byl náročný a tak necítím žádnou extra sílu, ale to většinou znamená formu (nebo úplný průšvih). V 10:00 je vše odstartováno.
Dopředu se velice rychle propracoval jeden chrt (Šimon Ekl) a Jiří Kesl. Start bývá vždy rychlý a já většinou nezvládám akceptovat tempo, ale když se ani po 500 m nic nemění a rozestup mezi první dvojicí se spíše prohlubuje, začínám přehodnocovat taktiku. Naštěstí v prvním kopečku nahoru se tempo zpomaluje a já se dostávám před Jirku. Na Šimona však stále ztrácím něco okolo 5 vteřin. Snažím se běžet svoje tempo, držet si techniku a správně dýchat. Trať je hodně členitá, takže s lehkým odstupem kontroluji běžecký styl prvního závodníka. Po rovině jsme na tom velice podobně, z kopce je rychlejší (respektive já běžím opatrně, protože nechci riskovat zranění), ale do kopce mu to moc nechutná. Na metě 1,5 km jsem již v závěsu a začínám „šetřit“ energií. Trať neznám, takže je složité kalkulovat s tím, co přijde. V každém případě se necítím úplně na TOP výkony a je mi jasné, že si Šimona nemohu nechat do cílové rovinky. Na začátku byl o mnohem rychlejší než já. Vsadím vše na jednu kartu a při delším stoupání jdu před něj. Šlapu do toho na 98%, protože rozhodující okamžik přijde až nahoře. Na konci stoupání se neohlížím a jenom natahuji krok. Nohy jsou po kopci nalité jak bandasky na mlíko, ale nyní je nejdůležitější část závodu. Všechno nebo nic. Běžím cca 500 m po rovině v protivětru a až před seběhem se otáčím. Mám náskok okolo 10-15 vteřin, to by mohlo stačit. V seběhu se nikam neženu, ale i tak mám dole ještě větší náskok a nyní je mi již jasné, že pokud udržím rozumné tempo, je rozhodnuto. Na posledním kilometru mohu lehce zvolnit a vychutnat si svoje letošní první vítězství! Dobíhám v čase 19:34 a na Šimona mám náskok téměř 30 vteřin. Až v cíli zjišťuji, co je Šimon zač a že se věnuje atletice. 800 m má za 1:53 min (správné rozhodnutí s ním nejít do závěrečného sprintu).
Zde je již rozhodnuto. Do cíle necelý kilometr...
Tramtadadááááá letošní první vítězství
I ostatním členům se dařilo. Jirka dokončil na celkovém 3. místě a Zbyšek ve své věkové kategorii (mazáci) obsadil 2. místo.
TOP20 mužů do 40 let
Krásný členitý běh v lesoparku po úzkých pěšinkách, které díky nedávnému dešti zatraktivnilo všudypřítomné blátíčko. Ukázkové značení a teplý čaj v cíli, tak to mám rád. Po závodě následoval přesun zpět do Plzně, kde jsme si šli vykopat nohy do bazénu a trochu se ohřát do sauny. Večer oslava narozenin a v neděli opět do klasického tréninku.
Příští týden odlétám na další soustředění. Nyní to bude cyklisticky oblíbená Mallorka, kde plánuji vyladit formu během 10 tréninkových dní na domácí podnik v Jičíně s názvem „Zebínský nočník“.