V sobotu 29.8. jsem se již popáté postavil na start závodu PILMAN. I letos se jednalo o Mistrovství České republiky na středních tratích (1,9 – 90 – 21 km) a tím pádem o jeden z nejdůležitějších závodů sezóny. Na startu se sešla kompletní česká špička snad s výjimkou Tomáše Řenče, který se koncentruje na dlouhý triatlon v Podersdorfu 5.9. Nechyběl hlavní favorit Lukáš Kočař, moji dva letošní přemožitelé Pavel Wohl (Hamrman) a Jakub Langhammer (Příbram). Do TOP5 chtěl určitě promluvit i Petr Vabroušek, Lukáš Slatinský, Jan Wainer, Honza Šneberger, Petr Cmunt, Honza Hradecký, Karol Džalaj nebo loni bronzový Petr Cívela. Slušná sebranka a především boj o 2.-3. místo naznačoval velice zajímavý souboj výše jmenovaných. Do závodu však mohl promluvit kdokoliv z bezmála 300 startujících a vypálit nám rybník.
Pilman je proslavený velice náročnou cyklistickou částí a jinak tomu nebylo ani letos. Trať byla již klasicky oproti loňským ročníkům trochu pozměněna, ale celkové převýšení okolo 1 250 m zůstalo. Jinak tomu není ani na běhu, kde se mimo měnící povrchy střídá i profil. Každopádně jedna z nejpoctivějších tratí na českém území rozhodne o tom nejlepším. Tak to má být! Počasí pro můj prospěch nebylo tropické, ale nakonec se zas nejednalo o takový průšvih. Trať byla v první polovině závodu mokrá, ale k dešti nedošlo a příjemných 15°C jsem nakonec i já uvítal.
Dnes jako jeden z prvním v depu. Bohužel doprovázen slabým mrholením...
Letos jsem do míst závodu nejel s jednodenním předstihem a ráno okolo 7. hodiny vyjíždíme společně s Karčou z Jičína. Jede jako drak a před 9:00 jsem již v centru dění dnešního soupolení. Rychlá registrace, polepení kola, toaleta, pozdravy s kamarády a jdeme uložit kolo do depa. Díky loňskému 2. místu mám i super místo v depu. Rychle do sebe ještě hodím energetickou tyčinku a jdu se rozklusat. Na závod se dorazil podívat i můj trenér Zbyšek Zeman, který sdělil předzávodní taktiku: „Jedeme si svůj závod a soustředíme se na sebe. Žádná zběsilá stíhačka Lukáše!“ S tím rád souhlasím a po rozpravě se začínám soukat do neoprenu. Zvěsti o zrušení plavání byly irelevantní, protože voda na místní poměry vypadá pitně a teplota okolo 20°C je příjemně osvěžující. Po dlouhé době se opět rozplavu v neoprenu a zařadím do první vlny po bok Pavla Wohla a Kuby Langhammera.
To plavání vlastně není věda! Kopej nohama a takhle přendávej ruce...
Plavání: Celkem dva okruhy po pravé ruce o celkové délce 1,9km (ve skutečnosti to bylo letos určitě trochu kratší) se startem ze břehu. Po Příbrami jsem věděl, že jsem na tom podobně jako Kuba a tak jsem chtěl plavat s ním. Ostatní jsem neřešil a tam mi ani start z poloviny startovního pole přišel jako špatná volba. Po startu je rychle dostávám vedle Kuby a v zápětí mu začínám „lízat“ nohy. Před námi se vytvořila skupinka silnějších plavců, ale ty mě letos nechávají ledově klidným. Loni jsem se snažil držet krok s Tomášem Řenčem a Lukášem Kočařem a to mě málem stálo život, takže letos plavání s rezervou! Po prvním okruhu plavu stále Kubovi v nohách a pětice odvážných se začíná vzdalovat. Nyní již mohu jmenovat složení TOP plavců Lukáš Kočař, Matěj Burian, Pavel Hradil, Jan Hradecký a Vojtěch Rakušan. Zhruba po 1 km již má Kuba dost mého dotěrného sahání na nohy a elegantním přechodem na znak mě pouští před sebe. Má pravdu ten chlapec, takže se protočíme a já každým záběrem ukrajuji metry z první disciplíny. Nakonec vodu opouštím v relativně příjemném rozpoložení za 24:09 a moje ztráta na první skupinu se pohybuje okolo 1 minuty.
Tady mi ještě bylo do smíchu...
Start
T1: Klasicky delší přeběh mezi vodou a převlékacím stanem bolí všechny, takže nic nového. Nyní nezmatkuji, vše jde hladce a především rychle. V depu se dostávám před Vojtu Rakušana a na kolo naskakuji společně s Honzou Hradeckým. Na záda mi dýchá Kuba.
Blbý Garminy, kdo má přes ně rychle sundat neopren :-). Švagr zubař má však z této fotky radost.
Cyklistika: 90 km (v reálu 87 km) je rozděleno do 3 okruhů s cca 5km nájezdem. Celkové převýšení je 1 200 m, takže žádná flákačka a z počátku mokré zatáčky mi také moc klidu na duši nepřidaly :-).Naskočím na kolo, naberu rychlost, dotáhnu kolečka na tretrách a jdeme do plných!!! První 3 km rozjíždí Honza Hradecký a poté jdu na přední pozici našeho „balíčku“ já. Tou dobou již dostihneme i Pavla Hradila a rázem jedeme ve čtyřech. Až do první otočky o 180°C na 12. km si hlídám pozici na čele skupiny a mám první možnost zkontrolovat situaci před námi. Na špici jede osamocen Lukáš a i doprovázející motorka před prvním závodníkem má problém s akceptováním jeho tempa. Na druhém místě jede mladíček Matěj Burian a má náskok okolo 2,5 minut! Poté je již naše čtveřice a zezadu se rychle blíží Pavel Wohl, který smáznul 90vteřinovou ztrátu po plavání jako nic. Kuba mě střídá na špici, ale i tak jsme okolo 15. km dojeti Pavlem W. a ten bez zaváhání předjíždí jednoho po druhém, až se usídlí na vedoucí pozici naší skupiny. Naštěstí ve vražedném tempu nepokračuje, ale trochu poleví. Nicméně i to stačí na odpojení slabších článků a Honza je rázem pryč. Já mám jediný cíl: „Udržet kluky co nejdéle!!!“ Okolo 30. km začínám poprvé ztrácet kontakt a Pavel s Kubou se pomaličku vzdalují. Zde naštěstí včas zakročil Pavel Hradil a díru minimalizoval. Já jsem poté s vypětím všech sil díru dozalepil. Pro Pavla H. to však byl poslední hřebíček do rakve a i on odpadá (díky Pavle H.!). O tempo se stále stará Pavel W. v těsném kontaktu s Kubou. Já držím 3. místo v naší skupince. Tempo je hodně proměnlivé a jsem zvědav, jak dlouho vydržím. Osudným se mi stává 50. km, kdy již definitivně ztrácím kontakt a vydávám se na osamělou jízdu. Na kluky již nemám a za mnou je díra. Při poslední otočce o 180° dostávám od Karči a Zbyška jasné informace: „Žer, jeď si svoje a připrav se na běh!“ Posledních 40 km opravdu absolvuji sám a nejsem jiným závodníkem dojet. Kluci se pomaličku vzdalují, ale nevypadá to na úplně ostudnou ztrátu (to se nebavím o Lukášovi). Nakonec dokončuji cyklistickou část na 5. místě za 2:20:43 hod a tím si vysloužím osmý nejrychlejší čas dne. Na stále vedoucího závodníka Lukáše ztrácím již něco okolo 14 minut!!!. Průběžně 2. místo drží Matěj 4:30 min přede mnou a dvojice Pavel s Kubou mi nakonec naložili 2:30 minuty. Jsem lehce frustrován, že jsem zase dostal klepec na kole, ale závod ještě nekončí.
10 km cyklistiky, to jsem se ještě větral na špici.
Moje noční můra = zatáčky, otočky na kole za mokra.
Zas tak blbě na tom nesedím, tak proč ty nohy nechtějí jet...
T2: Odložit kolo, sundat helmu, vzít pytel s mým číslem, nandat ponožky, boty, vzít do ruky čelenku, brýle a gutar. To se již doladí za běhu, nemám moc na co čekat. Rozpolcen se vrhám do poslední části dnešního mistrovského boje.
Ještě jedna pro švagra. Nutno podotknout, že to kolo je opravdu TĚŽKÝ!!!
Běh: Čeká na mě 21 km rozdělených do 3 okruhů po 7 km. Jak jsem již uvedl, terén je stejně jako cyklistika hodně členitý a rychlé časy tu padají jen zřídka. Celkové převýšení 280 m není gigantické, ale po cyklistice je každý brdek znát. To mi dnes naštěstí trochu hraje do karet. Vybíhám vstříc prvnímu okruhu a sám jsem zvědav, co na to budou říkat nohy. Nic neříkají, ale běží obstojně. Jsou trochu línější, ale křeče nenabíhají a úplně mrtvé také nejsou, takže dobrý. Zde potvrdil svoji nesmírně důležitou roli support v podobě Zbyška a Karči (+ samozřejmě všichni fanoušci podél trati). Do prvního okruhu dostávám jasnou informaci: „Nyní v klidu, chyť rytmus a zapracuj se do běhu, nezapomeň občerstvovat!“. Za to jsem docela rád, protože do žádného extrémního tempa se mi opravdu nechce. I zde je na trati jedna otočka o 180° a tak má závodním možnost porovnat rozestupy. Výsledek je jasný: Matěj daleko, Kuba taky, ale Pavel W. se trápí. Ještě v průběhu prvního okruhu se tedy dostávám před Pavla, který má evidentně zdravotní problémy a běh mu nechutná. Posun o jedno místo dopředu se vždy hodí. Za mnou běží podezřele svěže Pavel Hradil a Petr Cívela. Pří průběhu do druhého okruhu dostávám druhou zásadní informaci: „Kuba má vymleto, stačí držet tempo a postupně ho seběhneš. Zkrať krok, běž více frekvenčně a uvolni ruce!“ Zbyšek má tendenci občas kecat, ale raději tomu věřím a držím se doporučení. Pokud to neklapne, bude to jeho chyba J. Do prvních 7 km se mi moc nechtělo, ale nyní jsem se konečně dostal do tempa a již začínám konečně běžet. Na otočce o 180° opravdu vidím Kubu nedaleko před sebou. V nejvyšším bodě druhého okruhu se dolepuji na Kubu a zjišťuji, že i on má zdravotní problémy, které ho limitují v rychlejším běhu. Prohodíme pár anekdot, ale pro větší pokec bude čas v cíli. Já mám nyní ještě práci! Z kopce natáhnu krok a upaluji vstříc poslednímu okruhu. Medaile je již jistá, ale jaká bude. Zlatá určitě ne, protože Lukáš má stále více než 10minutový náskok. Matěj však není „daleko“. Zbyškova závěrečná rada: „Ták kamaráde a začínáme konečně závodit! Máš 90 vteřin zásek, takže musíš zrychlit o 15 vteřin na kilometr a doběhneš ho. Šlápni do toho!!!“ To jsem zrovna slyšet nechtěl, ale zkusit se to musí, jinak bych byl na sebe pěkně naštvanej. Celých 7 km to nevydržím, ale přemluvil jsem se, že to kousnu na otočku a uvidím, jaká budu situace. Tohle byly opravdu dlouhé 3 km, ale vyplatilo se. Matěj je již něco okolo 20-30 vteřin přede mnou a netváří se vesele. V podobném místě jako jsem v minulém kole seběhl Kubu, dobíhám i Matěje. Očekávám souboj o stříbrnou medaili, ale Matěj toho má evidentně plné brýle a nechce se mu se mnou přetahovat. Díky bohu!!! Na 19. km se tedy dostávám na 2. místo. Z kopce opět natahuji krok a na konci seběhu potkávám Zbyška (1km před cílem), který raději zaujal i tuto pozici v případě těsného finiše. Naštěstí není potřeba a již zde gratuluje… Závěrečný 1 km si mohu konečně vydechnout a „vychutnat“. Dokázal jsem to!!! Nemožné se stalo možným a zdánlivě prohraný závod jsem ještě otočil ve svůj prospěch. V cílové rovince opět pusa pro Karču a zasloužené zvednutí rukou nad hlavu. Lukáš se v cíli již stihl občerstvit, osprchovat, dát rozhovory, a kdyby bylo otevřené depo, tak i uklidit kolo do auta. Naložil mi krásných 12 minut. Na 3. místě naprosto zaslouženě dokončuje překvapení dne dvacetiletý Matěj Burian, který zde odbyl svoji půlkařskou premiéru a zaostal za mnou 1 minutu. Díky nejrychlejšímu běhu dne dokončil na nepopulárním 4. místě Honza Šneberger, který v cílové rovince předstihl Kubu Langhammera. Ve své věkové kategorii 30-34 let jsem díky svému zasloužilému věku zvítězil a připsal tak již letos druhý titul domácího šampiona, ale všichni víme, že vítěz je jenom jeden!!!
Brýle dnes smysl moc nedávaly, ale image je image
Já běžím a Zbyšek si vedle mě na pohodu kráčí. Co dělám špatně???
Hotovu, můžeme jet domů!
Wau byl to super zajímavý závod! Minimálně z mého pohledu… Škoda, že měl Pavel a Kuba zdravotní problémy, ale i to je bohužel sport. Věřím, že se dají opět do kupy a v Doksech nebo na Czechmanovi svedeme další zajímavý souboj!!! Sláva vítězům a čest poraženým. Tento den jsem měl více štěstí než rozumu, ale musí se tomu jít naproti… Děkuji Honzovi Havlíčkovi za organizaci a pozvání, trenérovi za velice trefné rady a vedení, Karče za taxi službu, support na trati, online-report a neskutečnou kupu lásky, kterou mě zahlcuje :-) a v neposlední řadě všem fanouškům a závodníkům, kteří mi věří, fandí a ženou stále dopředu. Díky!!!
TOP10
Další závody budou spíše formou tréninku. MTB na 25 km v rámci Jičínské 50. A s většinou triatlonových bláznů se opět uvidím v Doksech 13.9. ;-). Makejte, buďte zdraví a nikdy nepřestaňte věřit!!!