top of page

Eliminátor Trutnov: Spravedlivý závod, stejně jako Krakonoš

Po týdnu od mého doposud nejdelšího triatlonu, jsem se postavil na start mého nejkratšího. Už jsem mohl chodit ze schodů a zvednout se ze záchodu bez grimasy v obličeji, takže proč tělo neotestovat tím nejintenzivnějším způsobem. Startovka byla plná známých jmen, ale i pro mě nováčků. Navíc jsem chtěl vidět dorostence, dorostenky, juniory a juniorky v akci. O sobotním programu 8. 6. 2024 bylo rozhodnuto. Jedeme na Eliminátor do Trutnova!


Ráno v den závodu se jdu rychle rozjet na kole, protože je mi jasné, že v Trutnově se vzhledem k obsazenosti a profilu trati moc nerozjedu. Následovalo kompletní dobalení a rozplavávacích 1,3 km v jičínském bazénu. Karča mezitím udělá oběd v podobě palačinek a okolo 10:45 vyjíždíme do kempu Dolce hned na začátku Trutnova. Díky Cogymu, který si na den pronajal chatku, nemusíme parkovat na oficiálním parkovišti v kopci, ale lišácky hned vedle centra dění. Dětské závody jedou již od ranních hodin a program je celý den opravdu našlapaný. Proběhne rychlá registrace, polepení materiálu a v časovém limitu 20 minut uložení věcí do depa. Je 13:00. Začínají rozjížďky pro děvčata (dorostenky, juniorky a ženy) a následně i dorostence. Poté se hned pokračuje finálovými rozjížďkami. Já jdu do akce až v 15:25, času habaděj. Závody na sebe pěkně navazují a okolo jsou samé známé tváře. Snažím se s každým krátce pohovořit, ale můj závod se pomalu blíží, takže se postupně koncentruji i sám na sebe. Závod zde v Trutnově je specifický nejen náročnou a superkrátkou tratí, ale i dvoukolovým systémem. V hlavní kategorii se závodí na tratích 0,25 – 6 – 1,5 km. V prvním kole startují všichni přihlášení závodníci. Do druhého (finálového) kola postupuje nejlepší polovina závodníků podle pořadí v cíli prvního kola. Pauza mezi starty je minimální.


Na start semifinálové rozjížďky se postavilo 27 závodníků napříč kategorií juniorů a mužů 20-60 let. Já za největšího favorita po nenastoupení Filipa Michálka, Kuby Homoly, Martina Davida a Filipa Václavíka považuji Tomáše Kříže. Před 15:30 se všichni stavíme na startovní molo a chystáme se k úvodnímu skoku. Ve hře je ještě několik žolíků, které získá nejrychlejší plavec, běžec a celkový vítěz z prvního kola. Jedná se o výhodu do druhého kola, která vám zkrátí běh o dobrých 30-50 m. To je například důvodem, proč si Tomáš Kříž bere neopren. Stojím mezi Křižákem a Brunem Hamanem. Ihned po startu začíná klasický boj o pozice. Křižák se vzdaluje, ale já s Brunem se párkrát pofackujeme. No spíše já Bruna, promiň nebylo to osobní. Plavání rychle utíká a po 3:32 min vylézám z vody na 5.-6. místě. Rychlé depo a naskakuji na kolo. Prvních pár stovek je po rovině, ale poté odbočujeme doleva a začíná stěžejní stoupání. Délka je „pouhých“ 650 m, ale v první polovina kopce je 20% stojka a až poté to začne být jezdivé. Než skončí kopec, tak se sjíždíme do celkem 5-členné skupinky. Já, Křižák, Bruno Haman a bratři Odehnalové. Nahoře je jediná rovina a poté následuje techničtější sjezd s pár zatáčkami. Dole projedeme šikanou skrz kemp a zvesela do druhého okruhu. Naše pětice jede se zataženou ruční brzdou, takže nikdo nikomu nenastupuje a skupina se drží pohromadě. Tento scénář se opakuje i ve druhém okruhu, ale jsou mezi námi patrné rozdíly při jízdě do kopce. Rozhodně nevypadám z naší pětice nejsvěžeji a s nikým si v tuto chvíli zvesela nepovídám. Do druhého depa dojíždíme pohromadě s náskokem 30 vteřin na naše pronásledovatele. Rychlé depo a jdeme na jeden běžecký okruh okolo rybníku Dolce po směru hodinových ručiček. Hned z úvodu se na špici osamostatňuje Honza Odehnal a evidentně chce vyhrát žolíka. Za ním se držím pohromadě já, Křižák a Bruno. Nikam to neženeme a tempo je spíše vycházkové. Ve druhé polovině běhu kluci záměrně zpomalují a šetří síly. Já držím tempo a díky tomu finišuji na 2. místě. Třetí dobíhá Bruno. Pořadí však není rozhodující, všichni z popředí jsme nominování do velkého finále, kde již všichni pojedeme na 100 %.


Dopředu jsem přemýšlel, jak nejlépe zregenerovat v závodním mezidobí. Bylo vymyšleno hned několik scénářů, ale realita byla standardně jiná. Reálně jsme měli 20min pauzu od dokončení do startu a v tomto okně se toho opravdu mnoho nestihlo. Já jsem do sebe kopnul tekutá BCCA, Gutar a jeden gel. Potom připravil depo a šel zpět na start. Zde udržuji provozní teplotu a čekám na vyvolání. Ostatní to měli podobně. Vyjetí na válcích, masáž, vyplavání, vše z časových důvodů zavrhnuto.


V 16:10 je naplánován start finálového závodu dospělé i juniorské kategorie. Časový harmonogram se relativně drží. Do finále postoupilo celkem 17 borců. Po jmenovitém představení se postupně stavíme na startovní molo a čekáme na příchod rozhodčích. Nyní již nikdo není v neoprenu. Každá vteřina se bude hodit a na takto krátkou vzdálenost s blízkým postavením depa od vodní plochy je neopren ztrátový. Navíc voda má osvěžujících 21,9 °C. Připravte se, START! Skočím řádného lomeňáka, pošlu tam tři motýlové vlny, kterými bych zostudil i Michaela Phelpse a už rozjíždím kraula (zde by měl asi lehce navrch). Držím se v popředí startovního pole a s nikým se již nesekám. Nečekaně se mi plave lépe než v prvním kole, a tak se rychle přibližuji k první bójce. Otočka o 90°, pár záběrů, další otočka o 90° a již si to šněrujeme k cíli. Při zvednutí hlavy nad vodu kontroluji situaci a jsem v nohou dvěma nejrychlejším plavcům. Jednalo se o Křižáka a Honzu Odehnala. Vodu opouštím na průběžné 3. pozici, ale za mnou jsou minimální rozestupy. Bruno, Kuba Odehnal a Václav Řezníček (mimochodem hlavní hrdina vydařeného kliku k závodu https://www.facebook.com/reel/1297255434570209) mi prakticky dýchají na záda. Depem proletím jak hurikán a jediný, kdo je rychlejší o 1 vteřinu je Křižák. Naskakuji tedy již na průběžném druhém fleku. Teď se bude rozhodovat celý závod. Křižák se i při nájezdu do kopce drží v popředí a já jsem kousíček za ním. Rázem jsem doslova přeletěn bratrským duem. Šokuje mě jejich agrese, ale i jejich kola. V roce 2006 patřil daný model Meridy k těm nejlepším, ale nyní je již trochu jiná doba. Evidentně to jenom o kole není… Nic nevzdávám a jdu hned za ně. Nejstrmější úsek na morálku za klukama uvisím, ale na zlomu zrychlí a na to již nedokáži odpovědět. Bruno je už taky mimo a já se nacházím v zemi nikoho. Bráchové se vzdalují a začínají přitápět i Křižákovi. Chtěl jsem kluky udržet nebo je následně dojet, ale už nebylo z čeho brát. Všechno dřevo jsem spálil a zima teprve přijde. Nahoře na rovině jsem dojet Brunem a začínáme spolupracovat. Naděje na dojetí TOP3 jsou podnulové, ale z boje se neodchází. Zbytek cyklistiky absolvujeme společně s Brunem a pravidelně se střídáme. V závěrečném sjezdu se Brunovi lehce vzdálím a vytvořím si lepší pozici před vjezdem do depa. I druhé depo se mi vydaří a opět jediným rychlejším je Křižák. Ten je však již společně s Honzou a Kubou nějakých 30 vteřin přede mnou. Poslední část triatlonu začíná a já roztáčím nohy. Popravdě to není tak hrozné, jak jsem čekal, ale lehkost Eliuda Kipchogeho mi ještě po Pirene Extreme Triathlonu chybí. Na otočce o 180° mám konečně možnost vidět kluky. Dle náskoku, jejich tempa a výrazu ve tváři to bude pravděpodobně marný boj. Bruno naštěstí také nevypadá nejsvěžeji a nepřibližuje se. Čím déle běžím, tím se cítím lépe. Postupně se začínám přibližovat mladšímu z bratrské dvojice Kubovi, ale cíl je již blízko. Nemám v sobě odhodlání se totál vygumovat s minimální pravděpodobností na úspěch. Vnitřně se spokojím se čtvrtým místem a poslední stovky metrů již volně doklusávám. Suverénně vítězí Honza, druhý je Křižák a bronz bere zaslouženě Kuba. Letos již podruhé dokončuji na 4. místě. Tohle místo nikdo nemá rád, ale nechal jsem tam vše a kluci byli lepší. Jsem se svým výkonem spokojen.


Celý závod byl perfektně zorganizován. Byl jiný a má svoji neopakovatelnou atmosféru. Dvoukolový systém má svoje kouzlo a vložení žolíků zpestřilo i jinak volnější první rozjížďku. Pokud nemáte rádi kopce, tak sem raději nejezděte. Po celou dobu závodu jsem vnímal velkou podporu od všech přítomných závodníků, fanoušků, supportů z různých koutů republiky. Mám ještě na tento typ závodu? To netuším, ale já si to užil a závod mě strašně bavil. Proto se vidíme hned tuto sobotu na MČR ve sprinttriatlonu v Příbrami.  


Comentários


bottom of page