Ani já jsem si nemohl nechat ujít největší sportovní akci v Jičíně. 17.ročník Weber Jičínské 50 přiláká do Jičína vždy stovky sportovních nadšenců a mně tento závod perfektně zapadl do termínovky. Když už jsou základy pro hlavní MTB závod postaveny, je škoda toho nevyužít a postupem času se přidružil i odpolední běžecký závod na 5 a 10km (8.ročník). Jsem triatlonista, takže si to nemohu dělat jednoduché a počítal jsem i s odpolední běžeckou desítkou.
MTB trať je namotána v okolí Jičína a je opravdu rozmanitá. Každý rok se vloží lehké úpravy, ale 90% trati je konstantní, a tak jsem s týdenním předstihem trať projel. Závodníci se motají okolo zříceniny hradu Bradlec, Kumburk a vyjedou si na Tábor. Na tento závod jsem nijak extra neladil, ale samozřejmě jsem chtěl podat co nejlepší výkon. Osobně jsem si věřil na TOP10 a pozici nejlepšího Jičíňáka. Večer přes závodem jsem se registroval, vyšperkoval kolo a šel se v poklidu vyspat. Start byl až v 10:00, takže bylo na spánek dostatek času. Ráno posnídám míchaná vajíčka a rozjedu se na start s 30min předstihem. V centru dění vše krásně šlape a známé tváře jsou na každém kroku. Postupně se zařadím do první řady a vyčkávám závěrečných instrukcí od ředitele závodu Petra Kordíka.
S odbitím kostelních zvonů v 10:00 proběhne slavnostní start a necelých 250 závodníků hlavního závodu se vydá na 2km zahřívací trať za doprovodným autem. Atmosféra je opravdu napjatá a tím, že každý chce být vepředu, tak to dost smrdí pádem. Já se držím stále v popředí, ale jsem uzavřen ve středu skupiny a jenom se modlím… Pří opuštění centra města v lipové aleji se již začíná tempo stupňovat a je odpískán i ostrý start. Jdeme do práce! Postupně se prokousávám dopředu, ale bohužel hned na začátku panelky (před brdkem na Zebín) to přede mnou spadne a musím zastavit. Já pád ustojím a začnu rychle sjíždět první ztrátu. Při sjezdu ze silnice se trať zúží a musíme jet po jednotlivcích za sebou. Při výjezdu vodního koryta přede mnou, borec špatně zařadí, kousne se mu řetěz a zastaví. Tím pádem i všichni za ním musí hrábnout na brzdy. Následuje druhá stíhací jízda, ale první cca 10členná skupina se začíná nenápadně vzdalovat. Jsme jenom pár kilometrů od startu, ale pole je již slušně natažené do menších skupinek. Rozestupy jsou minimální a já šetřím síly na první stoupání z Bradlecké Lhoty, kde bude prostor pro zalepení děr. Na konci Železnice jsem opět zabržděn dalším pádem a předjíždí mě největší jičínský konkurent Jirka Kužel. Následuje bahnitá skluzavka č. 1 po jílové cestě, která po večerním tornádu připomíná vzorně vyčištěnou ledovou plochu. Všichni zde plaveme a snažíme se udržet v sedle našich koní. Nějak to ustojím, ale technicky zdatní jezdci přede mnou se mi opět o něco vzdálili. Postupně se přiblížíme pod první ze tří stěžejních stoupání a zjišťuji nemilé. Moje nohy jsou bez šťávy už nyní. Do 50. minuty se snažím bojovat s únavou, ale postupně boj o přední pozice vzdávám a přepínám do módu hlavně ve zdraví dokončit, nesmotat sebe, kolo a závodem prostě projít. Pocity se v průběhu bohužel moc nemění a já cítím, že dnes není můj den. Tepy i přes velké úsilí dole, nohy prázdné. Technika (kolo) naštěstí podržela, a nakonec protínám cíl na celkovém 19.místě v čase 2:13:33 se ztrátou 9minut na vítězného Michala Kaněra. Nejlepším Jičíňákem se zaslouženě stal Jirka Kužel, který především poslední 1/3 trati proletěl a propracoval se na celkové 6.místo.
Popravdě jsem byl hodně zklamaný, ale právě tyto momenty mě mohou posunout dopředu. Co jsem si z tohoto fiaska odnesl do příště:
- slavnostní nebo ostrý start, je potřeba být vepředu a nenechat se zavřít
- závěr skupiny vždy smrdí průserem a je potřeba být v první třetině
- když dostatečně neodpočinu, srdce a nohy nepojedou na 100% (minimálně 2 dny před závodem volněji)
- upravit tlak v pneumatikách dle aktuálního stavu trati, jel jsem na 2 atmosférách a to bylo rozhodně moc
- řádně nastudovat i 2/2 trati
- lépe využít všech známých po trati na občerstvení
Ředitel Korďas
I přesto to byl super zážitek! Neskutečné množství lidí po trati, kteří mi fandili jménem (omlouvám se, že jsem nereagoval), příjemná atmosféra, bezchybné označení a zajištění trati. Všechna čest celému organizačnímu výboru!!! Po závodě se v cílovém prostoru moc nezdržuji. Omyju kolo a jedu omýt i sebe. Doma dám sprchu, pojím trochu energeticky nabitých těstovin od Karči a začnu protahovat již nyní spráskané nohy. Čas rychle běží a start druhého dnešního závodu se blíží…
Zhruba 30minut před startem jsem v běžeckém nachystán a snažím se rozhýbat zatáhlé nohy v prostoru startu. Přidám se ke skupince modrých dresů POKO running teamu a zkracujeme předzávodní čas. Okolo 15:00 se již všech 150 běžců shlukuje pod startovním obloukem. Koukám okolo sebe a tuším, že moje obhajoba vítězství z let 2015 a 2020 bude hodně trnitá. Je zde Ondřej Chour, s kterým jsem již na podzim závodil na Hruštické 15 a drtivě prohrál. Jeho osobák na 10km je 31:17. Dále Pavel Kubričan s osobákem na 10km těsně nad 31minut (31:08) a Karel Splítek s časem 31:30. Papírově tedy rozhodně favorit nejsem, ale uvidíme, jak na tom budou kluci na trati… Čeká na nás rozmanitých 10km po krásách Jičína. Na úvod běžíme podél Valdštejnova náměstí, podběhneme Valdickou bránu a po Husovce k Hotelu Praha, kde mají ucházející tankovou Plzeň. Směr plavecký bazén, proběhneme mi pod okny a šup do lipové aleje. Tou až na samotný konec a začne nejdelší 365m dlouhé stoupání ke koním pod Zebínem. Po panelce dolů na Čeřovku a přes zahrádky k venkovnímu koupališti. Pod mostem přeběhneme Cidlinu a okolo hokejového stadionu se vracíme do centra závodu na Lidickém náměstí. Rozhodně to není nejrychlejší desítka, ale okruh je i přes cca 100 nastoupaných metrů opravdu krásný a každý si přijde na své. Teda pokud na to aktuálně má…
Startem mi kouzelně z nohou zmizela i únava a já se na rozdíl od MTB závodu držím v popředí. Co v popředí, táhnu skupinku nejrychlejších běžců. Rychlostní prémii pod Valdickou bránou neřeším a „nechávám“ vyhrát Pavla. Na metě 1km jsme již opět všichni pohromadě a já se dostávám do čela. Postupně se na špici krystalizuje pětice prozatím nejsilnějších běžců. Já, všichni výše uvedení (Ondra, Pavel a Karel) + nás doplňuje mladý Filip Stránský. Na hodinky se raději nedívám, nechci vědět, jaké mám tepy ani aktuální tempo. Prostě se mi běží relativně dobře a jsem v čelní skupině. To platí až na metu 4km, kdy začíná stoupání na Zebín. Zde se naše pětice začne natahovat. Nevím, zda-li za to mohla 50 v nohách nebo oproti klukům vyšší váha, ale jejich tempo nejsem schopen akceptovat a nahoře mám ztrátu cca 5vteřin. Ani Filipovi toto tempo nechutnalo a vlaje vzadu se mnou. Díra není neřešitelná, ale ani jeden z nás nemá sílu na doklepnutí čelní trojice. Na metě 6km (altánek na Čeřovce) vycítím slabší chvíli Filipa a díky perfektní znalosti terénu začnu přijebávat. Výsledkem je vytvoření drobného náskoku. Trojice běží stále pospolu cca 15 vteřin předem mnou. Jsem relativně překvapen, že jsem schopen běžet bez křečí a ve slušném tempu. Na první trojici to nestačí, a i kdybych je s vypětím všech sil doběhl, už by nebyla rezerva na zrychlení. Hrdě hájím 4.místo až do samotného závěru, kde se mi vedoucí trojice začne mílovými kroky vzdalovat a bojovat mezi sebou o medailové pozice. Cíl protne jako první Pavel Kubričan v čase 32:53, o 2 vteřiny za ním dokončí Ondřej Chour a o další 1 vteřinu za ním Karel Splítek. Já udržím bramboru a zaběhnu svůj nejrychlejší čas na této trati 33:43. Alespoň zde jsem uhájil post nejrychlejšího Jičíňáka.
Prvních 8 mužů a 2 ženy z hlavního závodu ještě postupují do eliminátoru. Takže jsem i zde měl svoje místo jisté. Na závodníky čeká cca 200m kolečko po obvodu Lidického náměstí a vždy poslední vypadá. Pauza 1minuta a jde se až do samotného konce. Start cca 45minut po doběhnutí prvního běžce. Na únavu se vymlouvat nemohu, protože moje rychlost byla větším limitem. Byl jsem rád, že jsem přetlačil Báru Zavřelovou a Gabču Veigertovou. Závod opouštím na krásném 8.místě a mohu s klidem sledovat ty největší rychlíky. Stále je zde početné zastoupení POKO Running Teamu a díky Kubovi Krabcovi, který ve finálovém běhu suverénně převálcoval Ondru Choura, mohl POKO team slavit stupně nejvyšší. Krása pohledět!!!
Na to jaký byl můj MTB výkon propadák, tak jsem měl z běhu velkou radost a věřím, že mě tento závodní den posunul správným směrem! Ještě jednou díky celému organizačnímu týmu okolo Petra Kordíka, který celou tuto akci zajistil a umožnil mi vytočit budík opět do červených hodnot. Sláva vítězům a čest poraženým! Další závod bude již konečně triatlon a v neděli 29.5. se premiérově postavím na Votvírák pořádaný bratry Franckovými na Máchově jezeře.
Na závěr takovéhoto dne chutná nejlépe!!!
Comments