Proč jsou některé závody vyprodány daleko před jejich vypuknutím a jiné zejí prázdnotou? Lokalita? Termín? Tratě? Výše startovného? Zázemí závodu? Obsah startovního balíčku? Afterparty? Pořadatel? Popravdě sám nevím, ale Michal a Honza Francke na tuto otázku pravděpodobně odpověď znají. Jejich 15. ročník přivítal celkem 500 závodníků napříč všemi kategoriemi, a i přesto jsou schopni si uchovat POHODOVOU atmosféru po celou dobu závodního dne.
Na Mácháči pro mě v roce 2003 vše začalo, takže mám k tomuto místu specifický vztah. Po loňském vítězství bylo slušností se znovu postavit na start a pokusit se obhájit pozici favorita. Závod mi perfektně zapadal do termínovky a po vydařením soustředění v Livignu jsem byl pln očekávání. Zvažoval jsem ještě závod v Karlových Varech, ale vzdálenost od Jičína hrála proti.
Ráno v den závodu jsem se ještě doma stihl rozklusat, pobalit a dal brunch formou palačinek s nutnou dávkou nutely a vanilkového Pribiňáčka. Společně s Karčou jsme skočili do auta a po hodině jízdy jsme vystoupili na Mácháči v chatkové oblasti Preciosa. Rychlá registrace a jdu si ještě projet lehce pozměněný cyklistický okruh. Trať měří 7,5 km a není nikterak technicky náročná, ale i přesto silní cyklisté mohou závod rozhodnout právě v této části. Následně uložím kolo do depa, rozklušu a poslechnu rozpravu. Převleču se do závodní kombinézy, neopreny jsou letos zakázány, protože voda má příjemných 22°C a kraťoučce se rozplavu. Potom zapadnu do středu startovního pole v první řadě a vyhlížím největší soupeře. Rozhodně si musím dát pozor na letos výborně závodícího Pavla Jindru, Honzu Berku, nestárnoucího Štěpána Chroustovského a nevyzpytatelného Martina Berku. Na start se po dlouhé době postavil i Lancelot českého sportu Jarda Brynda. Nemohla chybět brněnská výprava v čele s Tomášem Kroupou, Dušanem Navrátilem a Filipem Maleňákem. Do hlavního závodu nás nastupovalo 250.
Registrace, kontrola před vstupem do depa, předstartovní rozplavání
Plavání – Jeden okruh po levé ruce o celkové délce 500 m. Start vběhem do vody. Z loňska jsem si pamatoval, že bylo výrazně rychlejší udělat 5-6x motýlkový skok s odrazem od země, než ihned plavat, takže jsem chybu neopakoval a po zaznění startovního výstřelu začal hopsat. Letošní poznatek je, že na pravé straně je voda výrazně mělčí a moje pozice ze středu pole nebyla rozhodně nejideálnější. Ztrátu před první bojkou smazávám a zde jsem již na druhé pozici. Jeden osamocený plaváček je s patrným náskokem stále přede mnou. Fackovaná na bojce se díky přední pozici nekoná a já pokračuji ve svém módu. Plave se mi dobře, ale na osobáky to není. Tělo jede na 80 % svého maxima a je spokojeno. Víc na pilu netlačím a ukrajuji z plavecké vzdálenosti. I na druhé bojce má první plavec stále náskok okolo 10 vteřin. Tu obeplavu a zkontroluji stav za mnou. Pole je nadrobené a nikoho si v nohou nevezu. Cestou zpět lehce bojuji s orientací, ale dav na břehu je nepřehlédnutelný. Nakonec vodu opouštím na druhém místě se ztrátou 13 vteřin na Filipa Maleňáka. Dalších 20 vteřin za mnou vylézá z vody Chrousťák, Brynda, Kulman a další.
Start
T1 – Žádný neopren, takže depo je opravdu bleskové. Na zem zahodím čepičku s plaveckými brýlemi a nandám helmu. Potom už jenom vyháknu kolo ze stojanu a vybíhám pryč z depa. Nebylo to nejrychlejší, ale dostávám se na průběžně první místo před Filipa.
Cyklistika – Cyklistika je rozdělena do 2 stejných okruhů o celkové délce 15 km. Převýšení minimální, ale četné množství zatáček a všudypřítomný písek dělají trať náročnou. Stále se proplétáme mezi stromy po přírodních singletrackových tratích, takže je potřeba udržet pozornost na nejvyšší úrovni po celou dobu. Ihned po naskočení začnu pracovat na nazutí treter, které mám přidělané na kole. Vzhledem k ihned začínající technice a profilu spíše stoupajícímu se mi to 100% povede až po nějakých 2 km. Tou dobou jsem dostižen Honzou Matouškem, který na nic nečeká a okamžitě jde na první pozici. V první chvíli jsem rád, ale ihned názor měním. Toto tempo absolutně nejsem schopen akceptovat a Honza se mi vzdaluje. Vnitřně se uklidňuji, že pravděpodobně nastoupil, přepálil tempo a chce mě urvat. Bylo úplně jedno, zda-li jsme jeli do kopce, po rovině nebo dolů. Ve všech fázích mi ujížděl a rozdíl triatlonista/cyklista byl na první pohled každému patrný. V tu chvíli jsem měl tak vymleto, že jsem nezachytil drobné rozdíly, které mi měly napovědět, že se jedná o závodníka štafety. Až při křížení tratě, když už mezi námi byla patrná díra (40 vteřin) jsem zpozoroval cyklistické rukavice a ponožky, které mě trochu uklidnily, protože jsem pochopil, že se naštěstí jedná o závodníka štafety. Ten rozdíl ve výkonnosti mě však šokoval! Útěcha přichází ve chvíli, kdy zjistím, že i já mám 40vteřinový náskok na své pronásledovatele. Prvním okruhem tedy projíždím na druhém místě, ale prvním v případě individuálních závodníků. Druhé kolo do toho stále šlapu, ale více se soustředím na předcházení chyb v zatáčkách nebo snížení rizika pádu ve sjezdech = jel jsem jako „přizdisráč“. V druhém okruhu se toho pro mě mnoho nemění. Honza mi stále ujíždí, a nakonec navýšil svůj náskok na více jak 2 minuty. Zezadu se přibližoval pouze Pavel Jindra, ale na více jak 45 vteřin jsem ho nepustil. Když dojíždím cyklistiku, tak jsem opravdu rád, že materiál podržel a nyní to bude již jenom čistě o výkonnosti v běhu.
T2 – Depo po mém příjezdu zeje prázdnotou. Zavěsím kolo na stojan a začínám čistit chodidla plná jehličí a jiných nečistot. Mám čas a nechci si ze závodu odnést puchýře, takže jsem opravdu důkladný, a tím pádem ztrácím několik vteřin. Potom už jenom skočím do bot a za pohybu nandám gumu s číslem, čelenku a brýle. Při výběhu z depa, se na obzoru objevuje Pavel.
Běh – Stejně jako v případě cyklistiky, i zde se běží dva totožné okruhy o celkové délce 5 km. Žádný asfalt, pouze lesní cesty proložené příjemnými písečnými úseky na zatažení nohou. Zatím jsem s průběhem závodu spokojený, ale nechci nic nechat náhodě a ihned stabilizuji tempo na svém aktuálním maximu. Běží se mi dobře, tělo funguje, mám dostatek energie, nepřehřívám se a náskok mi dodává vnitřní klid. První okruh běžím s maličkou rezervou a vyčkávám, co vymyslí závodníci za mnou. Štafeta s Patrikem Stupkou potvrzuje svoje kvality a stále se vzdaluje. Je mi jasné, že svoje loňské vítězství i ve štafetách rozhodně neobhájím. Na druhou stranu mám jiné priority. Při průběhu do druhého okruhu zkontroluji pronásledovatele. Pavel je stále na druhém místě a zaostává cca o 1 minutu. Za ním běží Martin Berka, který mě popravdě mile překvapil a ukazuje, že je schopen se připravit a stále se s ním musí počítat. Nezvolňuji, ale s úsměvem na tváři pokračuji dál v závodě. Po 1 hodině 3 minutách 17 vteřinách a 11 setinách protínám cíl jako první ze všech startujících v individuálním závodě. Druhé místo zaslouženě bere Pavel Jindra a pro bronz si doběhl Martin Berka. Za ním dokončuje Chrousťák, Knejzlík senior a Kulman senior. Všichni to jsou ostřílení pardálové a až desátý Ondra Hoffmann byl v kategorii do 30 let. Tím se jasně potvrzuje aktuální trend a dlouholeté výzkumy, že triatlon je sport, kde vrcholu dosahujete někde mezi 18-52 lety (52 jsem uvedl z důvodu Rudolfa Cogana, který by rozhodně nesouhlasil s tím, že jeho výkonnost klesá).
Půlka běhu, cíl a TOP3
Každé vítězství je cenné, i když je pravda, že na tento závod pro mě organizátoři zapomněli zajistit adekvátní konkurenci. Rozhodně nechci kluky z Pohodáře podceňovat, každý makáme dle svých možností, ale to pravé poměření sil přijde za necelých 14 dní na Xterra World Championship v italském Molvenu. Po soustředění jsem byl celkově unavený, a i když jsem jel po celou dobu výborně tempově, tak tomu chyběla jiskra. Děkuji klukům za závod a věřím, že se afterparty vydařila. Ta je zde LEGENDÁRNÍ! Já jdu hledat křesadlo, ať to na poslední 2 týdny ještě řádně rozpálím.
Stupně vítězů a kontrolní exáda kategorie 30-39let
Comments