Triatlon Příbram je již několik let tradičním závodem českého poháru. Můj první start zde byl v roce 2009 na tratích dlouhého duatlonu (Klasik duatlon) a na tento závod jsem se ještě několikrát vrátil. Dokonce se zde konalo i MČR na dlouhých duatlonových tratích, které jsem tuším vyhrál. V roce 2020 jsem si zde odbyl svoji triatlonovou premiéru, kdy se závodilo na OH tratích (1,5-40-10 km) bezhákovou formou a jednalo se také o MČR. Dne 15. 6. 2024 se zde jelo opět MČR, ale na tratích supersprint triatlonu (0,3-9-2 km). Co bude příště? Netuším.
Příbram mám z Jičína necelé 2 hodiny jízdy autem, ale díky nutnosti registrace do 8:00, jsem si tradičně přivstal. Vzhledem k tomu, že stejně jako minulý týden v Trutnově se jede závod dvoukolově a první start je v 9:00, druhý 18:10, tak výjimečně nechávám Karču doma. Prodleva mezi starty je opravdu dlouhá a pro Karču zde mnoho prostoru pro zábavu není. Proto i moje vysílání na sociálních sítích bylo hodně slabé, můžeme říci žalostné. Před 8:00 jsem opravdu na místě a proběhne klasické kolečko: registrace, toaleta, polepení materiálu, uložení kola do depa, nastudování výlezu a vstupu do depa. Vše se zdá být jasné a můžu pomalu na start. Potkávám se s trenérem Zbyškem, který dorazil, protože si nechce nechat ujít vystoupení svých oveček.
První rozjížděcí kolo se startuje intervalově po 15 vteřinách. Závod je bezhákový a pro všechny tedy spravedlivý. Do finále A postupuje celkem 30 nejlepších závodníků (8 dorostenců, 8 juniorů, 14 ze všech věkových kategorií). Pokud by se nezadařilo, tak finále B to jistí, zde je dalších 30 závodníků dle času rozjížděk, a pokud bych měl opravdu špatný den, tak finále C mě přijme s otevřenou náručí. Odpolední finálové závody jsou již se vším všudy – hromadné, hákové. Vítěz se stane Mistrem České republiky a zároveň se jednalo o nominační závod pro ME dorostu i juniorů. Rozhodně bylo o co bojovat.
Moje číslo 91 mi přiřazuje start v 9:22:30. Mám tedy dostatek času na okouknutí plavecké taktiky nejrychlejších plavců a rozplavání. Voda má 19°C, takže jsou neopreny povoleny. Chvíli zvažuji, ale se svým somatotypem chcípáka a okolní teplotou okolo 15°C si beru jako většina startovního pole neopren. Bude to premiérový test speciální edice od Zone3 zlatého modelu Vanquish. Start je z mola, kde závodník udělá 2 kroky a skočí šipku do vody. Plave se klasické „účko“ po levé ruce. Po skoku se raději zorientuji a začínám to pelášit k první bójce cca 100 m od břehu. Hlava chce závodit, ale tělo ví, že finále je až večer a šetří energií. Na druhou stranu díky intervalovému startu nikdo nemá postup jistý a rozhodně nechci situaci podcenit a nepostoupit o 3 vteřiny. Plavu na 90 % a při výlezu z vody mám dostatek sil na vyběhnutí kopečku do T1. Přeběh do depa je dostatečně dlouhý, takže stihnu svléci neopren a u kola se již nemusím zdržovat. Depo je oproti minulým letům posunuto z nakloněné zatravněné plochy na rovný vybetonovaný plácek, který je kompletně pokryt koberci. Logický a správný krok. Zacvaknout helmu a rychle pryč. Nahoře na hlavní silnici naskakuji na kolo a zapojuji se do již rozjetého kolotoče závodníků, kteří startovali přede mnou. Celkem se jede 9 km rozdělených do tří 3km okruhů. Vždy tam a zpět po stejné silnici s otočkou okolo kuželu a mírným kopečkem přesně uprostřed trati. Jezdíme takovou střechu: nahoru, dolu, nahoru, dolu… Vítanou změnou oproti loňsku je posunutí otočky cca 50 m dál za kruhový objezd. Kruháč byl odkloněn, a i za sucha zde docházelo k četným pádům. Opět správné rozhodnutí organizátora. Zapínám suchý zip na tretrách a chytám tempo. Postupně začínám předjíždět ostatní závodníky. Po prvním okruhu mám již perfektní představu o závodě. Čím déle jedu, tím se mi jede lépe. Nástavce nebo časovkářské kolo je zakázané, takže řídítka prakticky stále držím dole za uši. Zde toho mnoho nevymyslím a než se naděju, už slézám z kola a vbíhám do T2. Pověsím kolo a jdu na 2km běh. Ten je rozdělen do dvou okruhů po 1 km. Běžíme převážně po šotolině okolo Nového rybníku. Na kole jsem se rozhodně nešetřil, takže se nožkám úplně nechce a do tempa se dostávají až ve druhém okruhu. Zde konečně docvakávám Jakuba Součka, který startoval 15 vteřin přede mnou a do této chvíle hrdě vzdoroval. Cíl probíhám v čase 27:08 minut a uvědomuji si, že to rozhodně nebyl zadržený závod, jak jsme se Zbyškem plánovali. Závodil jsem na 95 % svého maxima a doufám, že to bude stačit na finále A.
Chvíli po dokončení všech závodníků jsou zveřejněny výsledky (https://cts.triatlon.cz/images/thumbs/0054395.pdf) a můj čas byl 12. nejrychlejší. Finále A je doma! První část dnešní mise splněna. Ihned po závodě se jdu obléci, doplním energii a tekutiny. K občerstvení využiji luxusních čerstvých koláčů, které jsou nabízeny závodníkům v cíli a opravdu si pochutnávám. Potom společně s Jiříkem Keslem vezmeme kola z depa a jedeme se vyjet. Jirka bohužel při závodě přejel vjezd do T2 a ztratil cenné desítky vteřin. To ho posunulo do finále B. Společně se 20 km vyšmrdláme a s chutí na oběd. Boloňské špagety a malinovka v balíčku startovného to jistí. Volného prostoru máme požehnaně, takže po několika konverzacích se závodníky i legendami českého triatlonu se přemístím k autu a na 90 min si lehnu. Nečekaně ihned usínám a slušně vytuhnu. Budíček 14:45 mě opět háže na nohy a jdu opět uložit kolo do depa. Vše si připravím a okouknu nový fígl mladých, kteří dávají dvě gumičky na tretry. Dobrý, to mě nikdy nenapadlo. Pokud by jedna praskla, tak jsou tretry stále pojištěny. Šikulové! Po uložení věcí do depa mám stále skoro 3 hodiny času. Začíná mrholit, tak se jdu schovat do auta a chilluju. Počasí je jako na houpačce. Čas běží a silnice naštěstí vysychají. Před svým startem jdu ještě zafandit finálové rozjížďce B a ženám A. Potom už se koncentruji čistě na sebe.
Harmonogram se dodržuje, a tak se všech třicet nejlepších po 18:00 schází na břehu rybníka. Každý se drží své rozhýbávací rutiny a čekáme na vyvolání. Na modrý koberec jsme jmenovitě volání dle pořadí z ranních rozjížděk a můžeme si libovolně vybrat startovní pozici. 95 % startovního pole ponechalo neopren, takže ani já nic nevymýšlím a beru si jej také. Po kotníky vlezeme do vody a čekáme na startovní klakson. Organizátor Radek Eliáš si dal s týmem práci a na kamenité dno natáhl dostatečně dlouhý koberec, takže se dalo komfortně udělat několik kroků a skočit do vody. Chválím! Po levé ruce mám Roberta Němce, který poplave bez neoprenu a po pravé Michala Švarce. START! Dva kroky a šup po hlavě do vody. Na startu jsem nezaspal, takže mám dobrou výchozí pozici. Prakticky ihned začíná brutální sekaná, která trvá až do první bójky. Při nadechnutí si snad vždy loknu, když plavu, tak dostávám rány zprava i zleva. Ostrý loket (stejně s ním neplavu) vypouštím a natahuji při přenosu loketní klouby. Na obě strany vracím stejnou měrou. Do toho mi závodníci přelézají přes záda a budují pro sebe lepší pozici. Hodně zběsilý úvod. Od první bójky se však situace uklidní a vláček se natáhne. Nyní již lze plavat a trochu to rozdýchat. Jsem ve vláčku a až do výlezu z vody držím něčí nohy. Z vody vylézám o nějakých 9 vteřin rychleji než v prvním kole a patří mi průběžné 19. místo. Je zde vláček lidí, takže bude s kým jet.
Při přeběhu do depa se trochu peru s novým neoprenem a svlečením horní poloviny, ale v časovém limitu zvládnu. Spodek jde krásně i bez použití vazelíny na jeden zátah. Helma, kolo a fofrem pryč, teď musím udržet kontakt.
Při naskočení na kolo se mi úplně ideálně nepodaří vlézt do treter, ale na úpravy není čas. Šlapu s nohama na tretrách. Rychle se docvakávám na mé spoluplavce Roberta a Michala. Když jsem v kontaktu, tak až poté pořeším tretry a začínáme spolupracovat. Do 5 vteřin před námi je cca 6členná skupinka společně s Lukášem Plicem, Brunem Hamanem, Honzou Kovářem a dalšími. Rychle pochopíme, že nemá cenu nic vymýšlet a poctivě se střídáme na špici. Krátké špice po 5-10 vteřinách. Na první točce o 180° vidíme situaci před námi. Je zde 10členná skupinka na špici, kde jsou všichni hlavní favorité. To bude pravděpodobně neřešitelné, ale poté jsou již sólo kapři nebo námi stíhaná skupina. S klukama jedeme výborně. V průběhu druhého okruhu dojíždíme odpadlého Mikise a už jsme 4. Každý jedeme na hraně a nikdo se nešetří. Důkazem toho je i reakce mého žaludku, který se mi obrátí a hodím lehkou kosičku. V bidonu mám jenom jonťák, takže očištění nechám až na cíl. Naštěstí Karče dnes nemusím dávat pusu v cílové rovince... Na začátku posledního okruhu konečně sjíždíme roztrhanou skupinku závodníků před námi. Na nic nečekáme a pokračujeme v tempu. Na předposlední otočce o 180° jsme však dojeti pronásledovateli zezadu a rázem je nás snad dvacet. Naše trojice však hrdě a dlouho vzdorovala desetičlennému seskupení za námi. Začíná klasická přetahovaná před depem. Nejprve nikdo nechce tahat, potom se všichni zblázní a začne se spurtovat. Poslední projížďka kruhového objezdu je největším adrenalinovým zážitkem celého dne, ale naštěstí nikdo nespadne. Postupně se prokousávám startovním polem dopředu a do depa jdu na 5. pozici z balíku.
Zde mám oproti prvnímu depu výhodnou pozici hned na začátku, takže ihned zavěšuji kolo a beru boty. Číslo již zapínám za běhu a probíhám celé depo. Míjím závodníky, kteří se teprve nazouvají do bot. Zde bude každá vteřina cenná.
Depo opouštím v chumlu ostatních závodníků a mám slušně vytmaveno. Všichni prakticky sprintují, a tak se ani já nenechávám zahanbit. Nečekaně se držím v popředí a jediný, kdo se začíná vzdalovat, je Jakub Mařík. První skupina favoritů má náskok okolo 35 vteřin, takže první devítka je prakticky jasná. Chci podat co nejlepší výkon a na pořadí úplně nehledím. Postupně se krystalizuje čtveřice závodníků, ve které se držím společně s Michalem Michalicou, Adamem Bösem a Francesco Salazarem. Tady na techniku nikdo nemyslí a všichni to rveme vším, co máme. Na 2km trati toho mnoho nevymyslíte. Po prvním okruhu je jasné, že Kuba je o level jinde a bude se rozhodovat mezi již aktuální trojicí. Francesco již začal zaostávat. Na špici se nepravidelně točíme, ale nikdo nemá síly ani morálku na rozhodující nástup. Ten jsem měl pravděpodobně zrealizovat já, protože nechávat to na finiš s mlaďochy není nejchytřejší myšlenka. Já už však delší dobu jedu na dluh a nádrž je prázdná. Vše rozhodují až závěrečné desítky metrů, kdy s vidinou cíle škrábeme poslední rezervy. Michal má nejvíce sil, já dokončuji na 12. místě a hned za mnou dobíhá Adam. V cíli se poroučím k zemi a až nyní si opravdu uvědomuji, jak je tělo vyždímané do morku kostí. Jenom ležím, hekám a jsem šťastný, že už to mám za sebou. Vím, že jsem nemohl podat lepší výkon, a proto jsem i s 12.místem spokojen. Byl to randál!
Vítězství si nakonec připsal slovenský reprezentant Filip Lizák před naším Filipem Michálkem, který mu cestu za vítězstvím zjednodušil penalizací. Třetí místo bral junior Jakub Mittner, který i v běhu vypálil rybník naší elitě a K23. Já jsem za vítězem zaostal o 58 vteřin. Výsledky finále A: https://irontime.cz/vysledky2571/?zavod=2571&trat=8320 Ještě jednou gratuluji všem mládežníkům, kteří se nominovali na ME dorostu/juniorů. Těm, kterým se závod nevydařil dle představ, držím palce do dalších závodů. Jeden závod kariéru nedělá...
Byl to dlouhý den. Našlapaný závody těch nejmenších až po elitu. Vše bylo profesionálně zorganizováno a harmonogram se perfektně dodržel. Možná na závěrečné vyhlášení se muselo trochu déle čekat, ale to byla drobnost. Díky dlouhé pauze mezi mými starty jsem měl možnost si s každým dle potřeby poklábosit a urychlit tak čekání. Bohužel jsem nezůstal do neděle na štafety, ale sobota mi bohatě stačila. Tyto závody ponechám mladším. Mým dalším závodem bude 7.7. Xterra France.
Comments