Před jedním z vrcholů sezóny Extreme Triathlon Pirene (1. 6. 2024) bylo potřeba otestovat formu, ale i materiál. V tuto dobu ještě mnoho triatlonových závodů v ČR nemáme, takže vybírání bylo dosti jednoduché. S Poděbradským triatlonem jsem počítal již delší dobu, ale když zavolal Lukáš Netík (ředitel závodu) s nabídkou ambasadorství pro tento závod, bylo prakticky rozhodnuto. Naposledy jsem zde startoval před 5 lety v roce 2019, takže jsem se těšil na inovace, které tento závod prodělal. Navíc se zde sejde téměř kompletní triatlonové pole a je fajn zase všechny po zimní přípravě vidět, prohodit pár slov a užít si sportovní odpoledne. Upřímně jsem se sem těšil a nebyl nervózní.
Start byl až ve 12:30, takže mám ráno dostatek času na rozklus, snídani a láčes v posteli. Okolo 10:00 vyjíždíme s Karčou z Jičína do nedalekých Poděbrad. Přijedeme na oficiální parkoviště nedaleko startu, ale i přes jeho velkou kapacitu je již plné a musíme parkovat na Pražáka. Již cestou na registraci potkávám mnoho známých tváři a předzávodní ruch si užívám. Registrace proběhne rychle a pak zpět k autu, kde mám kolo. Hodím na sebe závodní dres a jdu si projet výjezd od jezera skrze oboru na hlavní silnici 38. Počasí nám přeje, a i když předpověď byla celý týden všelijaká, tak zatím jsou mraky roztrhané. Je příjemná závodní teplota okolo 16°C. Úvodní kilometry cyklistiky jsem si projel a je čas uložit věci do depa. Zde je zaveden systém: „První přijde, první mele.“ A já přišel pozdě, takže už toho mnoho nezbývalo. Rozhodnu se pro variantu na začátku depa, kdy z vody nebudu mít mnoho času na svlečení, ale ve druhém depu nepoběžím tak dlouho s kolem. Uložím vše potřebné. Několikrát si depo projdu a jdu na rozpravu. Poslechnu pravidla a informace o tratích. V průběhu se soukám do zapůjčeného zatepleného neoprenu Zone3 Therma Aspire od Davida Jílka (ještě jednou díky, protože pojede Grizzlymana vyletněný) a tankistické čepičky. Voda má 18°C, takže se bude hodit a stejně jej potřebuji ostře otestovat před dalším závodem. Potom už jenom rozplavat a seřadit se na startovní čáře.
Registrace, uložení kola do depa a dořešení problematiky termonukleárů s Honzou Volárem a Šnébou
Kde hledat favority? Jedničkou je rozhodně Honza Volár. Ve skrytu duše věřím, že boj o 2. místo bude otevřený mezi mnou a Honzou Šnebergerem. Nechci však podcenit ani mladíka Bruna Hamana a stálice jako Honza Oppolzer nebo Petr Vabroušek. Nikdo jiný snad do bojů nevstoupí, ale vždy se vynoří nějaký nováček nebo skokan. Raději nepodcenit nikoho…
Honza Volár, Honza Šneberger a Bruno Haman
Plavání – Na startu se nás v hlavní mužské kategorii sešlo neskutečných 447! Všechna čest organizátorům, to je na české podmínky neskutečné číslo. 10 minut po nás startuje 82 žen a 6 štafet. Start je z písečné pláže vběhem do vody. Plave se jeden okruh po pravé ruce ve tvaru písmene „U“. Stavím se k většině favoritů na levou stranu startovního pole. Jediný Honza Volár startuje ze středu, tomu to je evidentně jedno. Ihned po startu začíná pěkná mela. Prvních 100 m se i my vepředu slušně sekáme, přelézáme a nedarujeme si žádný metr. Poté se startovní pole natáhne a lze konečně plavat. Na první bójce jsme již nataženi do šňůry a je to čistě fyzická záležitost. Držím si své maximálně možné tempo a směr. Plavecký výpadek je bohužel znát a nejsem v takové pohodě, jakou bych si představoval. Při návratu zpět na pláž se již nic na pořadí nemění. Vodu opouštím na průběžném 8. místě. Ztráta na Honzu Volára je již nyní propastná okolo 80 vteřin, ale zbytek pole je stále v dohledu.
T1 – Prvním depem chci proletět jako hurikán, ale svojí rychlostí se podobám spíše kotelníkovi Babulovi z mého oblíbeného seriálu Hospoda. Prodloužená varianta neoprenu je super z hlediska udržení tepelného komfortu, ale rukávům se moc rychle dolů nechce. Když dobíhám ke svému žihadlu, mám ještě jeden rukáv nandaný a amatérsky ztrácím čas. Špatná volba místa v depu… Nakonec se vysoukám ze sevření neoprenu, zapnu helmu a beru kolo. V depu stále mnoho lidí není, takže se mi nikdo pod nohy nemotá. Za čárou označující konec depa naskakuji na kolo a patří mi průběžná 6. pozice.
Cyklistika – 30 km bezhákové cyklistiky je prakticky celých po rovině. Zjednodušeně jedeme 14 km tam, 2 km otočka po vedlejškách a 14 km stejnou cestou zpět. První a poslední 2 km je po cyklostezkách s pár zatáčkami, ale zbytek je čistě o výkonnosti. Po naskočení na kolo zadělám tretry a začnu se opírat do pedálů. Ihned po nájezdu na hlavní jsem předstižen Honzou Šnebergerem, a i když jsem plně odhodlám ho držet co nejdéle, tak mi okamžitě odjíždí. Nevadí, budu se snažit mít co nejmenší ztrátu a snad začaruji na běhu. Následně předjíždím Ondru Janouška z TAPu a následně i Šimona Melichara z 2bwinner. Jsem na 5. pozici. To mi zvedá náladu. Po očku sleduji watty a hodnoty jsou výborné, takže doufám, že to nohy vydrží. Trať je opravdu rychlá a s lehkým větrem do zad se stále pohybuji okolo 45 km/hod. Na otočce jsem předstižen Petrem Vabrouškem (Cože!!! Kde ty se tady bereš???) a následně i Honzou Oppolzerem. Chvíli s nimi jedu a narůstající díru smažu v zatáčkách, ale na rovině jsem bez šance. Začínám vážně uvažovat o tom, zda-li je takový rozdíl časovkářské kolo s diskem versus top silnička s nástavci nebo je to stále o nohách? Tohle asi stejně nevyřeším, takže pokračuji v nastoleném tempu a snažím se o minimalizaci čelního větru, který cestou zpět začíná ponižovat moji rychlost. Před nájezdem do obory jsem ještě předstižen Tomášem Kučírkem. V závěru se již nic dramatického neděje a já hájím svoji průběžnou 8. pozici. Na kole jsem se rozhodně neflákal a čísla to potvrzují. Při únorovém 20min testu FTP jsem jel nějakých 311w. Dnes jedu cyklistickou trať za 43:58min na průměrných wattech 319w. Sice jsem od čela dostal slušně na prdel, ale výkon jsem podal dobrý, takže s cyklistikou jsem spokojen.
T2 – Seskakuji z kola bez bot a obíhám depo. Ihned na jeho kraji mám svoje místo, takže nemusím s kolem běžet až tak dlouho. Alespoň v něčem má tato pozice výhodu. Zavěsím kolo, sundám helmu a sedám na zem. Rozhodl jsem se ztratit trochu času a vzít si ponožky. Beru ponožky, nandávám boty, zapínám startovní číslo na gumě a za běhu nandávám kšilt. Při výběhu z depa dostávám od Karči jasnou a potřebnou informaci: „Jsi na 8. místě a 5 lidí před tebou je do 90 vteřin. Makej!“
Běh – 7 km je opět po rovině. Běží se 3,5 km podél Labe na cyklostezce po proudu směrem na Nymburk, otočka o 180 % a stejnou cestou zpět. 90 vteřin mi přijde hratelných a chci ztrátu co nejdříve smazat. Ihned roztáčím nohy do plných. Do 10 vteřin před sebou mám Tomáše Kučírka a Daniela Jordána. Běžím na sebe opravdu hraniční tempo, ale klukům se moc nepřibližuji. Koukám na hodinky a jsem nemile zaskočen. Očekával jsem tempo okolo 3:10-3:15min/km, ale hodinky ukazují 3:30min/km. Nechce se mi tomu moc věřit, ale hodinky bohužel nekecají. Před kluky se nakonec dostanu až za nějaké 2 km, ale rozhodně se jim po předběhnutí nevzdaluji. Tomáš je hned za mnou. Ještě před otočkou stihnu seběhnout železného Petra Vabrouška. Na otočce jsem průběžně pátý. Honza Volár a Honza Šneberger jsou už skoro v cíli, ale Honza Oppolzer a Bruno Haman nejsou vzdáleni více než 20 vteřin. Za mnou se stále drží Tomáš. Na Bruna se cítím, ale Honza je s velkým otazníkem, stále to je běžecký čaroděj. 500 m to ještě štípu, ale potom mi začíná docházet a musím zvolnit. V to jsem doufal spíše u ostatních než u sebe. Odstup na kluky přede mnou je stále stejný a Tom se začíná opět přibližovat. Mám slabší chvilku a pomalu to začínám v hlavě balit. Zpomalující Bruno mi však dodá kapku naděje, kterou toužebně potřebuji. Znovu zkouším zrychlit. Zhruba 1,5 km před cílem se dostávám na 4. místo. Bruno boj vzdává, ale Tomáš se za mnou drží zuby nehty. Honza Oppolzer má konstantní náskok, který dokonce navyšuje. Běžím na maximum, ale to dnes odpovídá tempu 3:30min/km. Poslední 1 km je nejvíce bolavý z celého závodu. Nechávám tam opravdu vše a četnými nástupy vzdoruji náporu Tomáše Kučírka. Do cíle dobíhám popravenější než 27 českých pánů na Staroměstském náměstí a jsem rád, že nemusím s nikým sprintovat. Celkové 4. místo bylo dnes mým maximem. Nečekaně z běhu jsem byl osobně nejvíce zklamaný. Sice jediný rychlejší běžec byl suverénní vítěz Honza Volár, ale toto nebyl výkon, na který jsem zvyklý…
Start běhu, finish a 3min bezvědomí v cíli
Celkově však závod předčil očekávání. Po dlouhé době jsem opět startoval na triatlonu. Vyzkoušel jsem zateplený neopren s čepičkou. Závodní nastavení TREKA s hrazdou. Novou kombinézu od Zone3. Slušně jsem se prosolil a vytepal do výšin, ve kterých je svět hodně rozmazaný. Po celou dobu jsem vnímal ohromnou podporu na trati, jak od fanoušků, tak i samotných závodníků. Srdečně všem děkuji, bylo to motivační, ale dnes jsem nebyl ready na poděkování nebo jinou komunikaci. Největší díky patří Karče, která zde se mnou strávila celý den, luxusně informovala v průběhu závodu, vše zdokumentovala na IG a ještě zrevidovala tento text. Byl jsem mile překvapen velikostí startovního pole, zázemím závodu, celkovým zajištěním celé akce a příjemnou atmosférou před/při/po závodě. Já jsem si to fakt užil a těším se na další výzvy! Ta další bude opravdu velká v podobě již zmíněného Extreme Triathlon Pirene. Dlouhý triatlon v Pyrenejích.
Stupně vítězů 30-39 let, vydařená medaile pro každého v cíli
Odkaz na výsledky: https://irontime.cz/vysledky2381?zavod=2381&trat=7332
PS: Před 5 lety jsme v cíli dostávali vynikající palačinky. Letos nebyly ☹. Poprosím o nápravu této jediné černé kaňky na jinak vydařeném závodě.
Comments