Na tento závod jsem si již delší dobu brousil zuby. Je to jeden z epických závodů, který chcete z evropské série Xterra zažít. Jedná se rozhodně o největší závod v množství startujících a má již bohatou tradici. Dále bych osobně doporučil Xterra Germany, Xterra Greece, Xterra Lake Garda, samozřejmě Xterra Czech a Xterra Molveno. V mém hledáčku mi ještě chybí Xterra Belgium a Xterra Malta. Městečko Xonrupt-Longemer, kde je centrum závodu, je vzdálené nějakých 800 km od Jičína. Prakticky vedle německo-francouzských hranic, takže logisticky relativně jednoduché pro dopravu autem.
Do míst Xterra France přijíždíme po cca 10hodinové jízdě okolo 16:30 ve čtvrtek. Vzali jsme si apartmánek pro 4 lidi a bydlíme společně s Jiříkem Keslem a jeho Majdou. Já mám ověřený doprovod Karču. Po cestě se společně s Jiříkem jdeme ještě proklusnout po rozblácené běžecké trati. Omrkneme centrum závodu, kde se vše chystá na víkendové závody. Potom už bydlet.
Na pátek se kvalitně vyspíme a dopoledne projedeme jeden cyklistický okruh. Nic technicky náročného na nás nečeká a bude to více o fyzické kondici. Máme jasnou představu. Je to hodně zelený okruh. 99 % trati vede v místním lese po zpevněných cestách. Největším nepřítelem budou mokré kořeny a kameny. Po úvodním stoupání je to příjemně houpavé bez větších záludností. Ale je mi jasné, že v závodě to bude jiné kafe. Ihned po dojetí si na našem bydlení vyčistíme mazlíčky a potom se jdeme najíst. Oběd, spánek, koukneme na Tour de France a jdeme plavat. Před skokem do průzračně čistého jezera Lac de Longemer se ještě registrujeme a omrkneme expo. Na molu se nasoukáme do neoprenů a společně s Jirkou absolvujeme celý závodní okruh v jezeře, který je již označen. V neoprenu je voda příjemně teplá, ale bez něj to bude štípat… Na večeři skočíme do města, kde je díky fotbalovému EURU divoká atmosféra.
Sobota je prvním závodním dnem. Odpoledne jedu short track, který je zde hodně specifický. Absolvujeme celkem 3x (0,2 km plavání – 2 km cyklistika – 1 km běh) bez přestávek mezi jednotlivými disciplínami. Původně jsem chtěl účast odmítnout, ale organizátor přistoupil s novým pravidlem, které značně mění hru. Pokud nenastoupíš, tak do zítřejšího hlavního závodu startuješ s 2minutovou ztrátou. Zároveň, aby nebyla účast v short tracku jenom symbolická, tak se bude zítra startovat dle časových rozestupů a umístění ze short tracku. 1. závodník jde do vody první, druhý startuje za ním s takovou časovou ztrátou, kterou nakoupil v short tracku. A tak dál a tak dál... Pokud budete mít v průběhu short tracku kdykoliv větší ztrátu na prvního větší než 2 minuty, tak jste staženi ze závodu a startujete o 2 minuty za prvním závodníkem. Složité, ale spravedlivé. Předpověď počasí je nemilosrdná a od 11:00 do 20:00 má pršet. Proto v 9:00 vyjíždím na prohlídku trati short tracku. Dopoledne je na programu swim-run a dětské závody. Centrum závodu je hodně zmatené, trať není označená a já se pouze snažím odhadnout, kudy asi povede trať. Déšť přichází o hodinu dříve, než slibovala předpověď, a tak rychle pádím domů. Trať jsem si sice plně neprojel, ale alespoň vím, že kolo je kolo plně funkční. Oběd, spánek a předzávodní přípravy. Venku od 10:00 usilovně padají špalíry vody a nebe je zamračené. Předpověď z radarů mizerná. Skrze sociální sítě sleduji bažinu, která vzniká v centru závodu. 1,5 hodiny před startem mi volá zástupce evropské Xterry Franta Bican: “Závod je z bezpečnostních důvodů zrušen ☹.“ Největší radost z tohoto rozhodnutí měla Karča. Čeká mě pohodové odpoledne, kdy dokoukám dojezd Tour a průběžně sleduji ultrapako Dana Polmana v jeho putování na mílích. Tomu závod z důvodu silného deště nepřerušili, takže musí bojovat dál. Večer skočíme na oficiální pasta party a můžeme jít spát.
Závodní den (neděle) je zahájen tradičním předzávodním rozklusem s ABC a rovinkami. Snídaně a chill. Těsně před 12:00 se jdu rozjet na kole s 2 a 1min úsekem v nadzávodním tempu. Potom už do depa a vše připravit na závod. Ihned poté se snažím zorientovat v prostoru depa, kde je hromada natažených pásek a koridorů. Nikde není plánek tratí a anglicky mluvícího člověka těžko najít. Nakonec objevuji mého zachránce Frantu, který mi vše objasní a já pochopím logiku. Několikrát si projdu rozblácené peklo a jdu raději k vodě. Zde se rozhýbu, navleču do neoprenu a rozplavu. 10 minut před startem je PRO pole žen i mužů vyskládáno na molo a jmenovitě nás vyvolávají ke skoku do vody. To byla sranda 😊. Seřadíme se do jedné řady nějakých 10 m od břehu, šlapeme vodu a čekáme na startovní výstřel. Na startu je celkem 25 profíků. Příští týden je Áčkově bodovaný závod v Quebecu, takže zde ty největší hvězdy nejsou, ale i tak jsem napočítal 8 favoritů. Maxim Chane, Jens Emil Sloth Nielsen, Sebastien Carabin, Jens Roth, Xavier Dafflon, Scott Anderson, Lucas Van Deynze a já. Dále je zde hromada neznámých Francouzů, u kterých člověk nikdy neví. Mým cílem je TOP7.
Plavání – 1 okruh v krásně čistém jezeře Lac de Longemer do písmene „U“ o délce 1,5 km. Voda má okolo 20°C, takže jsou neopreny povoleny a všichni toho rádi využíváme. První bojka je až po nějakých 700 m, což se projeví na nulové mlácenici na startu. Jiná situace nastává 3 minuty po našem startu, kdy je vypuštěno startovní pole všech amarétů. Je jich více než 600. U nás si hned po startu čelo očekávaně bere Jens Roth a Maxim Chane. Plave se mi dobře, ale po nějakých 100 m je pouštím a plavu uprostřed trojičky pronásledovatelů. Kluci postupně polevují, a tak se „nechtěně“ dostávám na špic. Čelní čtveřice se vzdaluje a já jsem vlastně osamocen na špici spokojen. S nikým se nemusím přetahovat a jedu si své tempo. Jedna bojka, druhá a už to žíháme zpět na břeh. Cestou Na druhé bojce vidím, že za mnou je relativně hodně natažených závodníků ve vláčku. Trochu přikopnu a snažím se pole ještě více natrhat. Na špici mě nikdo nevystřídá, a tak pohodově vylézám z vody na průběžném 5. místě s 2minutovou ztrátou na čelo a několikavteřinovým náskokem na své pronásledovatele. Úvod super!
T1 – Do depa je relativně dlouhý přeběh po červeném koberci, takže mám dostatek času na sundání neoprenu. Svého svítivého oře bez problémů najdu. Dosvleču neopren, zahodím brýle s čepičkou a začínám si obouvat ponožky a tretry. Země v depu je totálně podmáčená a celá cyklistika bude hodně špinavá. Na běh v závěru ani další závody za týden nechci riskovat puchýře, takže proto trochu nezvykle beru ponožky již nyní. Potom už jenom helma a mizím pryč. Depo opouštím na 6. místě ihned za Lucasem Van Deynze z Belgie.
Cyklistika – Celkem 44 km se jede ve dvou stejných okruzích po 22 km. Celkové převýšení přes 1 300 m. Vzhledem k sobotnímu dešti jsme všichni očekávali bahenní lázeň, a ta také přišla. Hned v úvodu cyklistického okruhu je nejdelší cca 6km stoupání, které slušně prověří vaši fyzickou, ale i technickou připravenost. Zde naši 5člennou skupinku předletí Jens Emil a všechny nás to nechá klidné. Známe jeho kvality a snažit se udržet jeho tempo v úvodu by byla sebevražda. Jede se mi dobře a společně se Scottem Andersonem z Německa jsme v popředí. S námi tu je ještě Lucasem Van Deynze, Fordoxcel Baptiste a ještě jeden borec. Celý okruh se odehrává v příjemně zeleném lese. Co už je méně příjemné jsou všudypřítomné kameny, kořeny a rozvodněné potůčky. Před každým sjezdem se dopředu nacpe Scott a všechny takticky brzdí. V prvním okruhu jsem za to rád, protože si alespoň máme možnost osahat závodní okruh v plné rychlosti. Skupina je stále kompletní a její rozdělení přijde až v samotném závěru, kdy následuje nejdelší sjezd do depa. Tady už to Scott neudrží a začne ztrácet. Výrazně tomu pomůže i příjezd výborného bikera Sebastiena Carabina, který se chce posunout dopředu. Tento závod není mým vrcholem, takže nechci jet ve sjezdech úplnou hranu a jedu na jistotu. Střelcům dávám prostor, a tak se postupně se Scottem propadám na poslední pozici ve skupině. Při průjezdu depem dostávám od Karči informaci, že jsem průběžně 10. a na 7. místo to mám 30 vteřin. Teď do toho musím šlápnout a smazat ztrátu, než vyjedeme na vrchol úvodního stoupání. To se mi naštěstí těsně před vrcholem povede, a dokonce očešeme jednoho ze závodníků. Daň v podobě přetočeného budíku je však vysoká. Začínají se objevovat první náznaky křečí do předních stehen. Na jezdivější pasáže jsem schovaný ve skupině a snažím se maximálně šetřit energií. Hodně piju a každých 40 min do sebe dám jeden gel. Těsně před občerstvovací stanicí v polovině okruhu se v jednom sjezdíku k zemi poroučí Scott. Řekne, že je OK, ale to je pro kluky signál ke zvýšení tempa. Začne se tvrdit muzika a já jsem jak na provázku na posledním místě. Časté změny posedu ve sjezdu a do kraťoučkých stojek společně s proměnlivou intenzitou mým stehnům nedělají dobře, a když jsme dostiženi dalším závodníkem zezadu Damienem Guillemetem překypujícím energií, je o mém osudu rozhodnuto. Závěr tedy absolvuji na samotce a zábavu mi zpestřují age group závodníci, kteří jedou teprve své první kolo. Všichni jsou však ohleduplní a maximálně se snaží nebrzdit rychleji jedoucí jezdce. Znám běžeckou výkonnost kluků před sebou a pokud budu mít minimální ztrátu, tak na 10 km běhu budu schopen finálně zamíchat kartami, nyní musím nohy pošetřit a zbavit se křečí. Cyklistiku dokončuji na 9. místě.
T2 – Vjezd do depa je po stránce namyšlení trati dost nešťastný. Musíte překonat dřevěný vyvýšený most, za kterým je ihned čára označující seskočení z kola. Předtím je lesní pasáž na kořenech, takže mnoho prostoru na vyzutí není. Já to stihnu jenom s jednou nohou a druhou tretru nechávám na noze. U svého místa se kompletně dozuji. Suché ponožky nechávám ladem, protože to stejně po 100 m bude jedno. Beru číslo na gumě, běžecké boty se samostahovacími tkaničkami (to je důležitý fakt, který bude mít za následek zdramatizování závodu v závěru) a čisté brýle. Přes ty současné není nic vidět. Při výběhu z depa dostávám aktuální informace od Karči: „Jsi 9. a na trojici běžců, kteří jsou spolu máš ztrátu 1:40 min, MAKÉÉÉJ!“
Běh – 2 okruhy po 5 km. První polovina je převážně do kopce a druhá má klesající tendenci. Úvodní šikana po centru závodu se odehrává kompletně v hlubokém blátě sahajícím nad kotníky. Kombinace podmáčeného travnatého základu, který rozjezdily traktory, připomíná spíše pole než závodní běžeckou trať. Po třech krocích nepoznáte barvu bot ani ponožek závodníků. Bláto, ostré zatáčky a přeběhy umělých překážek stehnům nepřidají a bohužel se opakuje stejný scénář jako v závěru cyklistiky. Křeče se začínají zhoršovat a já musím tempo oproti plánu hodně ponížit. Fyzicky jsem na tom dobře, ale pokud natáhnu více krok, tak chytnu finální křeč, a to je konečná. Musím tomu dát čas a nechat nohy přivyknout k jiné lokomoci. Do kopce cupitám pomalu a snažím se nepanikařit. Ostatní na tom snad budou podobně. Rozmanitý lesní terén opět moc nepomáhá. Uzoučká lesní cestička ve svahu plná kořenů, kamenů a podmáčeného terénu s kalužemi, které musíte proběhnout vám neustále mění rytmus kroků a je těžké nohy uvolnit. Podklad je kluzký a mimo fyzické únavy musíte pracovat i s neustálou koncentrací na výběr místa dokroku. Na občerstvovačce v polovině běžeckého okruhu do sebe dávám gel, zapíjím ho kolou a tělo chladím vodou. To mě nakopává a začínám nepatrně zrychlovat. Rozbitý seběh je však na stehna ještě horší než kopec nahoru. Mimo předních stehen se přidávají i třísla. TOP, to chceš! První okruh doválčím, ale bohužel moje ztráta na pronásledovatele se o další minutu zvětšila, takže již nyní mám ztrátu 2:40 min, a to je na 5 km hodně. Jsem demotivován... Naštěstí se mi již běží lépe a mohu alespoň trochu zrychlit. Začínám se proplétat závodníky z age-group kategorie, kteří vyráží na první okruh a běh je opět o něco zábavnější. V průběhu druhého okruhu se prakticky nic nemění. Stehna jsou v lepším stavu, ale ztráta je propastná. Zajímavý bod přichází až cca 1 km před cílem, když jsem již smířen s průběhem závodu. Je zde poslední bažinatý úsek podél jezera. Stejně jako již dnes asi 100x, tak skáču do kaluže, ale nečekaně se probořím až po koleno a při pokusu o další krok se mi vyzuje noha z boty. Rychle se otáčím a snažím se botu najít, ale to se nedaří. Během nějakých 10 vteřin to vzdávám a pokračuji v běhu dál pouze o jedné botě. Tato nevýhoda samostahovacích tkaniček se mi již nevyplatila v roce 2022 na Xterra Germany, ale je to marný, je to marný, je to marný. Někdo se prostě nepoučí... Rázem se situace mění. Běh v blátě je příjemný, ale kamenitá šotolina nebo kořeny nejsou pro chodidlo nejpříjemnějším podkladem. Nějakých 400 m před cílem ještě zjišťuji, že mám za zadkem Švýcara Xaviera Dafflona. Ten mě již sice nepředběhl, ale docílil vyšponování tepovky na maximum. Krásný finish, který bych si klidně odpustil. Cílem probíhám na celkovém 9. místě.
Hra na kdyby se nikdy nekoná. Kdyby byl short-track den před závodem, změnil by celkové pořadí? Co kdyby bylo sucho? Kolo kratší o 10 km? Běžel bych výrazně rychleji bez křečí? To už nezjistíme. Závodil jsem nejlépe, jak jsem uměl. Byl jsem aktivní ve vodě i na kole. Energeticky jsem závod zvládl dobře. Já i kolo jsme celí a stále mám další TOP10 v PRO. Zpětně mohu být spokojen.
Závod rozhodně splnil očekávání a nezklamal. Pro silné cyklisty mohu jenom doporučit. Bohužel jsem byl zklamán z mnoha detailů, na které jsem z jiných závodů pořádaných pod hlavičkou Xterra zvyklý. Byl jsem ve Francii, takže jsem nemohl čekat, že se se mnou někdo bude bavit anglicky nebo německy, ale oficiální e-maily chodily také pouze ve francouzštině. Nebýt Franty a anglicky mluvících závodníků, tak mi nikdo v prostoru registrace nebo depa nic neřekl. Po závodě nebyla přítomna vapka na omytí kol. Tratě na webu neodpovídaly realitě. Prostor depa nebyl do poslední chvíle označen a plánek pohybu v depu neexistoval. Informace v harmonogramu se lišily na webu i e-mailech. Samotný závod byl profesionálně zvládnut a zde nic nepokulhávalo, ale vše, co tomu předcházelo bylo hodně podceněné.
Ihned po závodě jdu s Karčou najít ztracenou botu, protože takový klenot jim zde rozhodně neplánuji nechat. Potom vyzvednu kolo z depa a jdu sebe i materiál dát do použitelného stavu. Večer společně posedíme a probereme naše další plány. Já v tom mám jasno, za 6 dní start na Oravamanovi. V pondělí se ještě před cestou s Jiříkem vyklusneme okolo jezera a jedeme dom. Karča je nezničitelná a 2/3 odřídí. Já mám v autě čas na práci a spánek. Po 9 hodinách v autě jsme opět doma. Další dobrodružství ukončeno. Mise Xterra France: SPLNĚNA!
Comments