Českobrodská pečeť: It is what it is

Pravděpodobně už nikdy startovat na olympiádě nebudu, Ironmana pod 8:00 hodin nedám a desítku pod 30 minut taky nezaběhnu. To ale neznamená, že nemám své cíle a motivaci k tréninku. Jedním z cílů je například 10km pod 32 minut. Trénink může ukazovat i na lepší čas, ale závod je vždy jiný, a dokud si to tento čas neodfajfkuji, tak výše zatím nemířím. Po vydařeném soustředění na Lanzarote bylo potřeba otestovat aktuální formu. Českobrodská pečeť (10km) zhruba hodinu jízdy autem z Jičína byla ideální možností. Minimálně jsem v to věřil. V roce 2023 jsem si zde odbyl svoji premiéru a moc dobře to nedopadlo. Toto jsou ostatně moje pozávodní slova:

„Podmínka byla ideální (10°C a bezvětří), konkurence pro moje účely optimální, trať rychlá, ale únavu člověk nepřetlačí. Možná jsem sem neměl jezdit, když jsem se necítil, ale chtěl jsem to alespoň zkusit. Při pokusech o překonání osobního maxima si musí vše sednout a chyby se neodpouští. Chtěl jsem vylepšit čas moc rychle i přes nepřízeň okolních/vnitřních podmínek, a to nefunguje. Vše má svůj čas. Osobně mě více než čas mrzí „zlomení“ tímto závodem. Mám tedy rozhodně důvod se sem ještě vrátit a srovnat skóre. Zatím prohrávám 0:1.“

Letošní cíl byl jasný: Pokořit pro mě magickou hranici 32 minut na 10km. Počasí vypadalo na březen příznivě, nic mě nebolelo a na startu měli být silní běžci. Nebylo na co čekat…

Probouzím se bez budíku a dosytosti vyspán. Tradičně snídám čerstvý chléb, máslo a domácí jahodovou marmeládu. Zapiju chutným černým čajem. Dobalím a vezmu oblečení na všechny možné varianty počasí. Společně s Karčou skáčeme do auta a jsem odvezen na start. Jak je mým zvykem, tak cestu z poloviny prospím. Do Českého Brodu přijedeme hodinku před startem závodu a zaparkujeme v blízkosti registrace nedaleko základny na fotbalovém hřišti. Registrace je rychlá a mimo startovního čísla na hruď dostanu i diplom, mandarinku a výtečnou sušenku Katka. Za kilíčko krásná práce. Na 15 minut se jdu rozklusat na přilehlém atletickém stadionu, a potom se již přemístíme na cca 1km vzdálený start. 10 minut do startu přezuji boty na rakety Mizuno Rebellion PRO3, hodím do sebe gutar a gel od Inkosporu. Potom už jenom udržuji provozní teplotu a čekám na start.

Díky za podporu, hodně lidí mi věřilo na čas pod 32min!

  V 10:30 se pole 138 závodníků rovná za startovní čárou na silnici vedle Podviňského rybníku. K hlavním favoritům patří Karel Splítek a Jiří Miller. Trať je zde prostá. 5km jedním směrem, otočka o 180° a 5km stejnou cestou zpět. Běží se100% po silnici. První polovina je lehce do kopce (garmin mi ukázal nastoupaných 35m) a druhá logicky více z kopce. Většina běhu se odehrává v krytém údolí. Letos byl cestou zpět znát lehký protivítr. S Karlem těsně před startem prohodím pár slov a zjistím, že chce běžet na osobní rekord, což znamená čas okolo 31:20min. Jirku Millera jsem odhadoval na pro něj standardních 33:00 min. Najednou slyším odpočet 5-4-3-2-1 a už běžím.

Těsně před startem

Prvních 500m je spíše z kopce a až když vběhneme do obce Zahrady, tak se silnice rovná a začíná nepatrně stoupat. Běží se dobře a hlídám si záda Karla. První kilometr se rozbíhá za příjemných 3:05min. Karel však i nadále strojově drží tempo a já postupně začínám pochybovat o svých schopnostech s ním vydržet. Před metou 1 500m ho nechtíc pouštím a lehce si zpomaluji. Neotáčím se, ale cítím, že za mnou je již minimálně 10 vteřin díra. 2km probíhám za 6:17min. Karel se stále nenápadně vzdaluje a já začínám chápat, že dnes to bude osamocený boj. V závodě je sice 138 závodníků, ale já bojuji s časem. Na 3km ještě držím plánované tempo a mám čas 9:35min. Zde již začínají první známky únavy. Nohy jsou OK, ale pro mě netradičně začínám bojovat s dechem a nemohu chytit rytmus. Na 3,5km musím trochu zpomalit, a to se samozřejmě negativně projeví na mém čase. 4km míjím za 12:54min (oproti plánu zaostávám o 6 vteřin). Ještě musím vydržet jeden kilometr a potom už to bude z kopce. Poprvé začínám pochybovat o prolomení 32 minut, ale stále z toho může být alespoň nový osobní rekord (aktuálně Kbely 2023 32:36min). Na otočce se míjím s Karlem a ten má náskok nějakých 25vteřin. Já točím za 16:15min. Konečně vidím pořadí závodníků za mnou. Okolo 15-20 vteřin ztrácí týmová dvojice Jirka Miller a Jan Švadlenka. Poté je již díra. Otočka a změna sklonu pomáhá, ale rázem začínám bojovat s protivětrem, který na pozitivní náladě nepřidá. Snažím se udržet maximálně únosné tempo, ale cítím, že nezrychluji.Míjím pomalejší závodníky a pravidelně slyším svoje jméno nebo motivační povzbuzení. Na odpovědi dnes nemám bohužel energii, takže se dodatečně omlouvám. Při proběhnutí okolo cedule 7km koukám jak chleba z tašky. Celou dobu jsem žil v domnění, že mám slušný náskok a druhé místo v závodě jisté. Najednou za sebou slyším kroky a hluboké dýchání. Že by to některý ze závodníků otočil dříve? Během chvíle mě předletí Honza Švadlenka. Nic neřeším a skáču mu do háku. Jsem mile překvapen, jaký to je rozdíl. Honza mě předbíhal dost suverénním tempem, ale schovkaza ním mi pomohla a já se po dlouhé době mohu opět za někým vyvézt. Tempo se zvyšuje, a to mi dodává špetku naděje. Honza běží hodně nerovnoměrně. Na pár kroků se mi vzdálí a následně jej seběhnu, a v tomto modu pokračujeme až do závěrečného kilometru. Zde mi již Honza uštědřuje finální úder,na který nemám odpověď. Právě rozhodl o pódiovém umístění. Jeho zrychlení neakceptuji a poprvé v závodě se obracím. Třetí místo musím před dotírajícím Jirkou Millerem uhájit. Poslední kilometr je tradičně z celého závodu nejdelší. Nechávám na trati poslední zbytky energie a při proběhnutí cílem se okamžitě poroučím k zemi. Od pátého kilometru jsem se nepodíval na hodinky, ale čas 32:41minut potvrzuje moje dnešní pocity. Závod s časem i soupeři jsem prohrál...

Napoleon měl Waterloo, 300 Sparťanů Thermopyly a sedláci Chlumec. Já mám pravděpodobně Českobrodskou pečeť. Na rozdíl od výše jmenovaných, já ještě budu mít prostor pro reparát. Pouze budu muset důkladně zvážit, zda zvolím jiné bitevní pole nebo zkusím napotřetí vylepšit svoje skóre v Českém Brodě. Čas je zklamáním, ale na trati jsem nechal v daný den vše, zkusil jsem to a nic mě nebolí. Další možnosti ještě budou, takže flintu nechávám na rameni a do žita ji neházím. Nyní odpočinu a co nejlépe se připravím na první triatlon12.4. - Xterra Malta.

Po závodě bylo potřeba doplnit baterky a spravit chuť vyhlášeným bramboráčkem ze Senice